Současné ústí řeky Bíliny existuje jen 170 let. Dřív bylo jinde, prozrazuje historik

„Řeka Bílina je opravdu jedinečná – je vlastně promítnutá i do názvu města Ústí nad Labem. To ústí je právě ústím řeky Bíliny do Labe,“ vysvětluje Václav Houfek.

Ústí řeky Bíliny do Labe vypadalo až do poloviny 19 století zcela jinak než dnes. Tehdy jste na místě soutoku nalezli mělčiny s meandry. Stavba železnice ale postupně měnila tvář krajiny okolo Labe i koryto řeky Bíliny.

„To ústí řeky Bíliny do Labe nebylo tam, kde je dnes. Dřív Bílina ústila zhruba v místech, kde stojí Benešův most. Při stavbě železnice ale bylo toto původní koryto zasypáno a bylo proraženo kolmé ústí Bíliny do Labe tak, jak ho známe dnes. V té podobě ale vlastně existuje jen 170 let,“ vysvětluje Houfek.

Bílina je řeka velmi významná pro celé České Středohoří. Osud zdejší krajiny je sní velmi jasně spjat, i proto se Bílině se občas přezdívá „řeka mučednice“.

Řeka mučednice

„Byla poznamenaná tím, že v druhé polovině 19. století probíhala v tomhle prostoru jedna z největších proměn – z té původní agrární, zemědělské krajiny na krajinu industriální. Ty velké lomy, které tady začaly růst, začaly měnit tu krajinu a dřív nebo později narazily na koryta těch potoků, přítoků řeky Bíliny, i na koryto samotné řeky,“ popisuje Houfek.

Pro pokrok ale řeka Bílina nepředstavovala žádný problém – začala se budova umělá koryta. Na Mostecku od té doby protékala řeka potrubním systémem či podzemními stokami.

„Kromě toho, že utrpěla tím neustálým překládáním a zakrýváním, utrpěla ještě jednou – ten velký průmysl produkoval také velké množství odpadu, který se dřív vypouštěl přímo do řeky jako do otevřené kanalizace. Ve 20. století se tak Bílina stala postupně mrtvou řekou, která byla zahlcena odpady z města a vesnic, které pak putovaly do řeky Labe a dál,“ popisuje Václav Houfek.

V 80. letech 20. století Bílina měnila často barvu i zápach

Řeka Bílina byla ve druhé polovině 20. století tak znečištěná, že nejenom že v ní nedokázalo nic přežít, ale dokonce měnila barvu v závislosti na vypouštěném odpadu z chemického průmyslu ve městě.

„Tady v Ústí nad Labem to měla ještě těžší než jinde, protože protékala nejprůmyslovější zónou, v těsné blízkosti továren. A zase se ten chemický odpad více či méně volně vypouštěl do veřejné kanalizace, kterou putoval opět do řeky Bíliny, takže ta řeka, podle toho, co se zrovna vyrábělo, co dominovalo, měnila svou barvu, pach a své složení. V těch dřívějších dobách tak mohli obyvatelé Ústí podle barvy Bíliny a podle čichu poznat, který provoz je odstaven a kde se dělá nějaká očista,“ dodává historik Václav Houfek.

Dnes už je řeka Bílina v Ústí nad Labem opět plná života a svoji barvu už naštěstí nemění.

Pořad připravujeme ve spolupráci s Muzeem města Ústí nad Labem.