Inverzní stavy a kritická smogová situace bývaly v minulosti pro obyvatele Ústí všední záležitostí
Ústecký kraj i jeho krajské město se v minulém století potýkaly se silně znečištěným ovzduším a častými inverzními stavy. „Vypadalo to tady děsivě, pro současnou generaci asi až nepředstavitelně,“ vzpomíná historik Martin Krsek.
Ústí nad Labem se ze znečištěným ovzduším bojovalo přes 150 let. Vše začalo už v 19. století, kdy průmysl i dopravu ovládala pára.
„Čím více zdrojů znečištění, tím dramatičtější inverze. K tomu musíme přičíst i tehdy samozřejmě velmi rozšířené lokální zdroje. Ústí nad Labem mělo jednu velkou výhodu – už ve 20. letech 20. století se tu jako na prvním místě v tehdejším Československu začalo budovat dálkové vytápění – problém ale byl, že ta teplárna byla v centru města, stála na Špitálském náměstí,“ přibližuje tehdejší situaci Krsek.
Postupem let pára sice ustupovala, dalším velkým znečišťovatelem ovzduší se ale staly těžba uhlí, doutnající haldy nebo uhelné elektrárny a teplárny.
V polovině 20. století se pak k těžkému průmyslu připojila i městská doprava auty a autobusy. V Ústí nad Labem převážely cestující maďarské autobusy Ikarus 280, kterým nikdo neřekl jinak než čabajka.
„V Ústí se odehrála velmi necitlivá změna městské hromadné dopravy, kdy se na přelomu 60. a 70. let město rozhodlo zrušit tramvajovou dopravu – to bylo tragické rozhodnutí ve vztahu ke kvalitě ovzduší, protože tramvaje pak nahradily autobusy s velmi nedokonalými naftovými motory,“ vysvětluje historik.
Lidé nevěděli, v jak jedovatém prostředí žijí
Inverzní stavy ve městě dosahovaly takové míry, že lidé neviděli na dva metry před sebe. Obyvatelé Ústí byli varováni před smogem a inverze trvala mnohdy několik dní nebo i týdnů.
„Varování vysílal rozhlas po drátě, vozy MHD vozily na svých čumácích vlaječky. Pokud si dobře vybavuji, tak žlutá vlaječka znamenala ještě takovou únosnou inverzi, když k tomu přibyla fialová, která znamenala velké varování, tak tu už jste většinou kvůli smogu neviděli,“ popisuje Martin Krsek.
Inverzní stavy a ekologická situace v Ústeckém kraji eskalovala a občané byli čím dál tím více nespokojeni. To došlo až tak daleko, že se v něm v roce 1989 odehrálo několik ekologických demonstrací.
Po roce 1989 se situace začala monitorovat. Lidé byli konečně přesně informováni, v jakém stavu se ovzduší nachází.
„Přes celou plochu, kde předtím bylo na budově krajského úřadu srp a kladivo, byla informační tabule, na které se ukazoval aktuální stav ovzduší, který byl měřen přímo v centru města. Lidé tak viděli, jaká množství konkrétních jedovatých látek v ovzduší jsou. Tím obyvatelé Ústí nad Labem i dost žili – mluvilo se o tom v rádiu, ukazovalo se to v novinách,“ přibližuje Krsek.
Situace se výrazně zlepšila po roce 1989
Muselo se začít jednat. Ve městě byla zavedena znovu ekologičtější trolejbusová doprava a elektrárny i průmyslové závody se začaly modernizovat.
„Došlo k odsíření těch elektráren, včetně té trmické. Došlo také k útlumu až úplnému zastavení těžby uhlí v Chabařovicích – to situaci také výrazně prospělo. Postupně jsme se prokousali k tomu, že dnes je inverze slovo, které si spíš spojujeme s Ostravou nebo s Prahou. Je to v podstatě cizí slovo, a já jsem za to hrozně rád,“ uzavírá historik Martin Krsek.
Pořad připravujeme ve spolupráci s Muzeem města Ústí nad Labem.
Související
-
Stará tržnice stávala v centru Ústí nad Labem přes 50 let. Její zánik lidé oplakali
V centru Ústí nad Labem, na místě, kde dnes stojí OC Forum, stávala několik desetiletí stará tržnice. Právě na ni vzpomínáme s historikem s ústeckého muzea Martinem Krskem.
-
Mariánský most – ústecká dominanta a jedna z nejkrásnějších staveb světa 90. let 20. století
Majestátní Mariánský most je nejmladším ze tří mostů přes Labe v Ústí nad Labem. Patří k nejkrásnějším mostním konstrukcím na světě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka