Rok v posteli, tři týdny v gelu. Výzkum vlivu kosmických letů na člověka – a povídání o kanibalismu

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme další objev z takřka bezedných depozitářů Britského muzea – více než 200 milionů let starou ještěrku; povíme si o sporu, který se točí kolem slavné a krásné busty staroegyptské královny Nefertiti z berlínského Nového muzea, ale také o objevu opracovaných kamenů a kůlů na dně Dunaje, které by mohly být pozůstatky římského mostu. Zmíníme se o objevu dosud neznámé dutiny ve Svatováclavské koruně, kde by mohl být skryt údajný trn z trnové koruny ukřižovaného Ježíše Krista a nakonec vám představíme dva nově popsané nerosty objevené v meteoritu El Ali z afrického Somálska.

Vesmír, rizikové faktory a experimenty

Raketa startující k cestě na Mars|foto:Profimedia

Už skoro čtvrt století nám nějakých 400 kilometrů nad hlavou létá Mezinárodní vesmírná stanice ISS; od roku 2000 trvale obydlená. Někteří z kosmonautů zůstali na její palubě řadu měsíců, někdy skoro celý rok. Zdálo by se tedy, že o tom, jaký má dlouhodobý pobyt ve vesmíru vliv na lidskou psychiku i zdraví toho musíme vědět víc než dost. Přesto probíhají další a další výzkumy, které se třeba i v pozemských podmínkách prostřednictvím nejrůznějších experimentů a simulací snaží vědecké poznání ještě výrazněji prohloubit. Jedním z nejvýznamnějších experimentálních pracovišť je Nazemnyj eksperimentalnyj kompleks, zkráceně NEK, v moskevském Institutu lékařsko-biologických problémů Ruské akademie věd. Právě tam probíhá od roku 2016 mezinárodní projekt SIRIUS, kterého se účastní i výzkumný tým českých odborníků. V létě 2022 tam skončil simulovaný osmiměsíční let na Měsíc, o kterém jsme si povídali v minulých pořadech. Dnes bude řeč o dalších experimentech, které se snaží odhalit rizikové faktory budoucích dlouhodobých misí.

Kosmonaut na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS)|foto:Shutterstock

Čím se liší současné kosmické mise od těch budoucích – k Měsíci nebo třeba Marsu? Proč i přes naši dlouhodobou praxi s lety na Mezinárodní vesmírnou stanici musíme stále zkoumat, co vesmír s člověkem dělá? Podle člena českého výzkumného týmu Pavla Boháčka, specialisty na otázky zdravotnictví a medicíny v extrémních podmínkách, je hlavním rozdílem skutečnost, že plánované kosmické mise do hlubokého vesmíru budou do značné míry cestami do neznáma. Jak simulovat riziko? Co to jsou tzv. bed rest studie? A proč někteří dobrovolníci uléhají na dlouhé dny do vany se speciálním gelem?

Kanibalismus: Lidé, co jedí lidi, 2. část

Ke kanibalismu se možná počátkem 17. století uchýlili jedni z prvních evropských kolonistů na severoamerickém kontinentu. Svědčí o tom četné zářezy na dolní čelisti mladé dívky, přezdívané Jane z Jamestownu|foto:Carolyn Kaster, ČTK / AP

Jedním ze základních tabu naší euroamerické civilizace je kanibalismus. Víme to nejen z minulého Planetária. Že jíst jiné lidi je špatné, o tom slyšíme – třeba i díky pohádkám – prakticky od kolébky. Nevíme, jak na tom byli naši pravěcí předkové. Jisté je, že archeologie občas přinese svědectví o tom, že s lidskými ostatky někdy zacházeli dost zvláštním způsobem. Až to budí podezření, že jim kanibalismus nebyl tak úplně cizí. Když Evropané objevovali svět, často se setkávali s těžko pochopitelnými zvyky a kulturou, které nerozuměli. Neznámé kraje si proto ve své mysli osidlovali divochy a nezřídka i kanibaly. Někdy byli skuteční, jindy asi smyšlení – to už dnes nerozsoudíme. Kanibalismus ostatně není jen jeden. Pojídat můžete členy vlastní skupiny, cizince, dokonce i sami sebe. Před týdnem jsme si také představili hrst důvodů, které k tomu vedou. To nejpodivnější jsme si nechali do dnešního Planetária. Jedna forma kanibalismu se totiž donedávna praktikovala i v Evropě... A také si povíme, jak je to s kanibalismem dnes: v moderní společnosti i odlehlých koutech světa.

Evropané se kdysi léčili i práškem z rozemletých egyptských mumií|foto:Fotobanka Pixabay

Kanibalský rozhovor jsme natočili v lednu roku 2017 s mladým archeologem Ladislavem Šmejdou. Jeho specializací byly dějiny pohřbívání a historická ekologie. Účastnil se terénních výzkumů v České republice, na Krétě a také např. v Izraeli nebo Senegalu. Byl zapojen v řadě projektů, o svých výzkumech rád přednášel i veřejnosti… Proč ten minulý čas? Ladislav Šmejda bohužel nedávno zemřel. Podlehl těžké nemoci, se kterou dlouho bojoval. Rozhovor o kanibalismu je to jediné, co po něm v archivu našeho pořadu zbylo.