Lidé z Ranisu a Zlatého koně: nejstarší moderní Středoevropané a výlet na Saharu, když nebyla pouští

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o stovkách kilometrů nových pobřeží, která vznikají vlivem tání ledovců především v Grónsku, prozradíme vám, že se i letos můžete zapojit do sčítání motýlů, povíme si o fotopasti, která byla 55 let na dně jezera Loch Ness, a přesto žádnou příšeru nevyfotila, představíme nález souboru 1,5 milionu let starých kostěných nástrojů dávných hominidů z Olduvajské rokle v Tanzanii a na závěr objasníme, proč se soukromá orbitální pilotovaná mise, která jako první létala kolem Země po polární dráze, jmenovala Fram2.

Lidé z Ranisu a žena ze Zlatého koně

Němečtí archeologové Tim Schüler a Marcel Weiss s listovým hrotem, pravěkým nástrojem nalezeným před jeskyní Ilsenhöhle pod hradem Ranis ve stejnojmenném městě v Durynsku|foto: Martin Schutt, DPA / dpa Picture-Alliance via AFP / Profimedia

V roce 2024 vyšla v prestižním časopise Nature studie, přinášející nové poznatky o genetice nejstarších lidí moderního typu, jejichž pozůstatky se našly ve střední Evropě, a načasování jejich mísení s neandrtálci, kteří v té době Evropu delší čas obývali. Že k tomuto mísení skutečně došlo, to už je díky genetikům nějakou dobu známo. Všichni lidé mimo Afriku mají ve svém genomu přibližně dvě až tři procenta neandrtálské DNA. Kdy a kde jsme k ní přišli? Jaká nová zjištění přinesl k této problematice výzkum prastarých kosterních pozůstatků moderních lidí ze dvou jeskyní v Čechách a Německu?

Žena ze Zlatého koně. Rekonstrukce je dílem francouzské sochařky Élisabeth Daynès|foto:Martin Frouz, Národní muzeum

Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byli i Petr Velemínský z Národního muzea a Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, provedl rozbor a srovnání genomů několika jedinců, jejichž pozůstatky se našly na lokalitě Zlatý kůň u Berouna a v jeskyni Ilsenhöhle pod zámkem Ranis ve stejnojmenném durynském městečku. Proč si vědci k výzkumu vybrali právě tyto pozůstatky? O tom hovoří již zmíněný antropolog Jaroslav Brůžek... Pozůstatky ze Zlatého koně a durynského Ranisu patří nejstarším známým moderním lidem na evropském území a ve střední Evropě zvlášť. Kdy vůbec moderní lidé z afrického kontinentu do Evropy přišli? 

Jak časté bylo mísení těchto nově příchozích se starousedlými neandrtálci? V jakém vzájemném vztahu byli zkoumaní jedinci ze Zlatého koně a německého Ranisu – co o tom prozrazuje genetika? Opravdu měli všichni tmavou pleť? A kdy vlastně Evropané „vybledli“?

Sahara zelená, Sahara vyschlá...

Sahara, africká poušť|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Afrika nabízí vědcům nebývalé možnosti výzkumu lidského rodu – i když kosterní pozůstatky se tam dochovávají velmi špatně. Právě v Africe se v období nějakých 300 až 150 tisíc let před současností zformoval náš druh Homo sapiens, který se odtamtud vydal do světa a postupně jej celý ovládl. Významnou roli přitom hrály i proměny světového klimatu. Zásadním dělícím faktorem mezi klimatickými režimy v Africe byla a je Sahara, poušť, která je sama o sobě zajímavým fenoménem – především z pohledu svého vysychání a opětovného zarůstání, které se v geologické minulosti planety často opakovalo. Právě Sahaře, střídání klimatu, ale také počátkům i současné podobě afrického zemědělství, včetně domestikace plodin, je věnován rozhovor, který postupně uslyšíte v dubnových vydáních našeho pořadu.

Senegalský baobab|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Vlastně to není tak dlouho, kdy byla Sahara naposledy zelená. Nějakých pár tisíc let. Proč ale k vysychání a znovuzarůstání této pouště dochází? O tom už hovoří archeolog a archeobotanik Jaromír Beneš z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Do jaké doby spadá poslední zelené období Sahary – co všechno tehdy na Sahaře rostlo a také žilo? A proč jsou tak užitečné baobaby?