Čeští vědci, simulace dlouhodobých kosmických misí a povídání o tom, proč někdy lidé jedí jiné lidi

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte o nečekaném objevu dosud neznámých zápisků z přednášek slavného německého filozofa Hegela, představíme vám nejstarší želvu světa, Jonathana z ostrova Svaté Heleny a také archeologické objevy z odvodňovacího kanálu pod římským Koloseem; povíme si o dosud marném hledání meteoritů, které v listopadu spadly na Jihlavsku a na závěr bude řeč o novém týmu evropských astronautů, v jejichž rezervním týmu je i jeden Čech – stíhací pilot Aleš Svoboda.

Čtyři pilíře české vědy v projektu SIRIUS

Jeden z astronautů mise Artemis I, ovečka Shaun|foto:ESA (European Space Agency)

Artemis I – to je název kosmické mise, o které jste určitě slyšeli. Jde o první krok k návratu lidí na povrch Měsíce. A možná i k jejich budoucí cestě na Mars. V rámci mise Artemis je právě teď na oběžné dráze kolem Měsíce kosmická loď Orion. Zatím bez posádky, nepočítáme-li dva neživé kosmonauty-maskoty: ovečku Shaun a pejska Snoopyho. Dá se předpokládat, že tito dva cestovatelé svůj úkol hravě zvládnou, a pokud se nestane nic nepředvídaného, 11. prosince přistanou zase na Zemi. Skuteční astronauti to nebudou mít tak jednoduché; zejména poletí-li na Mars. V takovém případě by spolu v kosmické lodi, v malém prostoru a uzavřeném kolektivu, museli strávit řadu měsíců. Aby pozemští vědci předem věděli, co všechno astronautům hrozí a co se na podobné misi může přihodit, konají už teď experimenty, které mají za cíl potenciální problémy odhalit. Mezi odborníky, kteří na těchto výzkumech pracují, je i tým českých vědců. Zajímá je, co astronauti během letu prožívají; jinými slovy – jak se vyrovnávají s dlouhodobou pracovní zátěží a také izolací v úzkém kolektivu, zejména po psychické stránce. Už od minule víte, že to všechno se dá zkoumat i na Zemi. Do vesmíru kvůli tomu létat nemusíme.

Kdy se lidstvo vrátí na Měsíc? (Ilustrační fotografie - koláž)|foto:Shutterstock

Lety do vesmíru je možné nasimulovat. Největší k tomu určené zařízení mají v moskevském Institutu lékařsko-biologických problémů Ruské akademie věd. Právě letos v létě tam skončil simulovaný osmiměsíční let na Měsíc, který se konal v rámci dlouhodobého mezinárodního projektu SIRIUS, zahájeného už v roce 2016. O práci českého týmu na tomto projektu nám před týdnem poprvé vyprávěla jeho zakladatelka, psycholožka Kateřina Bernardová z QED Group a také Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Už víme, že jedna členka posádky musela kvůli zranění experiment předčasně ukončit. Ti ostatní zůstali v izolaci uměle vybudované „kosmické lodi“, bez možnosti podívat se ven, až do samotného konce. Vědci řešili i další závažný problém. Do jaké míry a jestli vůbec mají mezinárodní posádku informovat o velmi závažné události, k níž došlo „venku“. O válce na Ukrajině. Komplikovala to i skutečnost, že v samotném vědeckému projektu jsou zapojeny týmy z celého světa. Ze západu i z východu.

Tým českých badatelů se při své práci na projektu SIRIUS opírá o své starší zkušenosti z prostředí české armády a staví na čtyřech hlavních pilířích, oblastech výzkumu.

Kanibalismus: Lidé, co jedí lidi, 1. část

Indiánský náhrdelník|foto:Shutterstock

Některá slova, která dnes v češtině běžně používáme, mají velmi exotický původ. Třeba slovo tabu pochází z tongánštiny, kterou se mluví na souostroví Tonga v jižním Pacifiku. Do Evropy jej v roce 1777 přivezl anglický mořeplavec James Cook, z angličtiny se pak slovo rozšířilo do dalších evropských jazyků. Tabu můžeme definovat jako striktní zákaz některých konkrétních lidských aktivit nebo sociálních zvyků. Porušení tabu je společností považováno za nežádoucí a nepřípustné. Něco se zkrátka za žádných okolností nesmí dělat. Pokud nějaké tabu porušíte, můžete být v lepším případě považováni za nezdvořáky nebo se ztrapnit; v horším případě se dostanete do konfliktu se zákonem. Jsou však i tabu, jejichž překročením se zcela vyčleníte z lidské společnosti.

Archeolog Ladislav Šmejda (vlevo) se před časem zúčastnil i výzkumné cesty českých vědců do Senegalu|foto: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

K základním tabu naší civilizace patří kanibalismus. Lidi se zkrátka nejedí. To si ostatně myslel i kapitán James Cook, který se prý na svých cestách po Pacifiku s kanibaly několikrát setkal. Co však o kanibalismu skutečně víme? Proč nás lidojedské historky tak fascinují a kde je hranice mezi mýty a skutečností? Které všeobecně rozšířené názory jsou ve skutečnosti mylné nebo přinejmenším sporné? Od kdy se vůbec lidé navzájem pojídají? Kolik je druhů kanibalismu a co všechno se dá za kanibalismus považovat?

Poutavý kanibalský rozhovor jsme natočili v lednu roku 2017 s mladým archeologem Ladislavem Šmejdou. Jeho specializací byly dějiny pohřbívání a historická ekologie. Účastnil se terénních výzkumů v České republice, na Krétě a také např. v Izraeli. Byl zapojen v řadě projektů, mnohdy na mezinárodní úrovni. O svých výzkumech rád přednášel i veřejnosti… Proč ten minulý čas? Ladislav Šmejda bohužel nedávno zemřel. Podlehl těžké nemoci, se kterou dlouho bojoval. Rozhovor o kanibalismu je to jediné, co po něm v archivu našeho pořadu zbylo.