Pověst z Úštěcka: Hrádek, který obsadily opice
Helfenburk u Úštěka je dodnes úchvatné místo, i když jde o zříceninu. A podle pověsti ho kdysi obsadily opice.
Kde se vzaly? Podle Bohuslav Balbína, utekly cizinci, který cestoval po světě a zastavil se na Úštěcku. Balbín byl jezuita a český vlastenec a historik, který v té době (záznam o opicích má být z roku 1679), žil údajně v blízkých Liběšicích.
Jak tedy napsal, opice se měly na hrádku, který byl v té době už pustý, rozmnožit a obtěžovaly své okolí. Asi tak, jak to známe z míst, kde běžně žijí. Obklopili vždy člověka, na kterého narazily, a co je zaujalo, to mu sebraly.
Navíc měly hlad, a tak pochopitelně hledaly v okolí hrádku potravu. Místní opice neznali, a tak se jich báli. Někteří je považovali za zplozence pekla a tak by takové „přepadení“ bylo pro lidi tehdy velkým šokem.
Sedláci z vesnic i obyvatelé Úštěka se nakonec dali dohromady a na opice se na hrádek vypravili. No, vyhnat se je nepovedlo. Opice jim utekly mezi stromy, protože Helfenburk stojí na pískovcovém hřebeni uprostřed lesa. A obtěžování lidí opičí tlupou pokračovalo. Nakonec musel zásahnout až císař. Poslal na opice vojáky a ti je pozabíjeli. V té době se začalo hrádku místo Helfenburk říkat Affenburk (Opičí hrad).
Kdo ví, jestli se něco takového skutečně stalo nebo se nejprve začal komolit název a lidská fantazie k němu přidala pověst, kterou Balbín zaznamenal, když Helfenburk navštívil. Hrádek je místem, které dodnes probouzí svou tajemnou atmosférou fantazii.
Třeba opravdu přijel kdysi do Úštěka nějaký cizinec s opicí, kterou místní chalupníci nikdy neviděli, a tak z ní měli strach a ten z jednoho zvířete dokáže vykouzlit celou tlupu. Protože i kdyby někomu nějaká opice utekla (nebo i dvě, tři), tak by se určitě rozmnožily natolik, aby vytvořily velkou tlupu. Během léta by to nestihly a zimy byly tehdy velmi kruté a opice by zemřely nejen chladem, ale i hlady.
Co bylo, to bylo, jak se říká. A je to minulost. Ale Helfenburk stojí na svém místě dál. A na tak zajímavém a záhadném se přece mohlo stát cokoliv...
Související
-
Pověst z Teplicka: Proč se v léčivých pramenech našlo zlato
Pokaždé, když pasáček vepřů v místech, kde dnes stojí Teplice, popoháněl své stádečko, jedno ze zvířat stále zůstávalo pozadu.
-
Pověst z Krupky: Když máte tajemství, nechoďte do hospody
Především cín, měď, místy stříbro se těžilo kdysi v okolí Krupky. Kdo měl štěstí a objevil rudnou žílu, bohatl. Ostatní zůstávali chudí a dřeli se.
-
Pověst další z Ústecka: Trpaslíci měli v Ústí nad Labem podzemní městečko
Kdo se podívá na Marianskou skálu v Ústí nad Labem, toho ani nepřekvapí, že tam kdysi měli žít trpaslíci. Když lidé ještě neuměli dobývat drahokamy, oni už byli mistři.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
