Pověst další z Ústecka: Trpaslíci měli v Ústí nad Labem své podzemní městečko
Kdo se podívá na Marianskou skálu v Ústí nad Labem, toho ani nepřekvapí, že právě tam měli žít kdysi dávno trpaslíci. V době, kdy lidé dobývali drahé kameny a minerály jen pomocí neumělých děr, oni v tom byli mistři.
V Marianské skále měli prý celé městečko, kde žili – všechno v něm z kamene, včetně stolů a postelí. Dokonce dokázali pěstovat kamenné květy. Dobývali v klidu ve skále stříbro, minerály a poklady si vozili chodbou pod Labem na druhou stranu.
Jenže lidé začali pod Marianskou skálou budovat své město. A v dobývání minerálů a kamenů se také zdokonalovali a začali dělat do skály své díry a chodby. Bořili, co si trpaslíci vytvořili, i když zatím o nich nevěděli.
„Utečeme dřív, než nás najdou a seberou naše poklady,“ navrhl nejmenší z trpaslíků na shromáždění, kam všichni přišli nové problémy řešit. Jiní zase navrhovali, aby se bojovalo. Jenže jak se postavit lidem?
Nakonec se všichni dohodli, že odejdou. V té době jim ale hlavní cestu pod Labem zaplavila voda. Co s tím? „Poprosíme převozníka, je to dobrý člověk,“ navrhl kdosi.
Jaké bylo překvapení převozníka, když se před ním objevil jeden večer mužíček a prosil, aby je a všechno, co ještě mají, převezl ve své loďce na druhou stranu. Byl to dobrý muž, tak souhlasil. „Stejně za to, že odcházíte, můžeme my, lidé,“ konstatoval smutně.
A celou noc převážel rodiny trpaslíků a jejich zbylé bohatství přes řeku. V loďce mu zůstal košík. Vypadalo to, že ho trpaslíci zapomněli. „Třeba se pro něj vrátí,“ napadlo ho. Odnesl košík domů, ani se nepodíval, co v něm je. Byl tak unavený, že hned usnul.
Když se vzbudil, zvědavost mu nedala a odkryl ubrousek, kterým byl košík překrytý. Uvnitř našel stříbrné šperky. Byl překvapený - když košík nesl domů, byl lehký jako pírko…
Ještě dlouho poctivý převozník košík schovával, jestli se trpaslíci nevrátí. Až si vzpomněl, že mu jeden z nich v tom ruchu a shonu řekl, že to, co najde v loďce, je jeho. Teprve pak zlato a šperky prodal a do konce života s vděkem vzpomínal na trpaslíky.
V Ústí už se neobjevili. Kam šli, nikdo neví. Poklady prý ale schovali pod Bukovou horou, že se pro ně jednou vrátí. O tom a trpaslíkovi – strážci samotáři, který údajně v Bukovce dodnes žije, už ale vypráví jiná pověst.
Související
-
Pověst z Budyně: Možná právě vám zašeptá Kvasnička, kde je zlato
Na vodním hradě v Budyni nad Ohří má být dodnes ukryto zlato. Kde? To prý ví ani ne metrový Kvasnička z pískovce. A podle pověsti může jednou někomu tajemství prozradit.
-
Pověst z Litoměřicka: Jak to bylo s Daliborem
Věž Daliborku na konci Zlaté uličky na Pražském hradě viděl nebo o ní alespoň někdy slyšel v Čechách snad každý. Jméno má podle příběhu, který se odehrál na severu Čech.
-
Pověst druhá z Tolštejna: Pokud jste muž, který nezhřešil, můžete osvobodit bílou paní
V oknech zříceniny hradu Tolštejn se prý občas vznáší přízrak bílé paní. Alespoň to tvrdí pověst. Občas ji doprovází velký černý pes. Nahání hrůzu každému, kdo ho uviděl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
