Pověst druhá z Tolštejna: Pokud jste muž, který nezhřešil, můžete osvobodit bílou paní
V oknech zříceniny hradu Tolštejn se prý občas vznáší přízrak bílé paní. Alespoň to tvrdí pověst. Občas ji doprovází velký černý pes, který nahání hrůzu každému, kdo ho uviděl.
Bílá paní je duchem dívky Hildy nebo podle další verze pověsti Svanhildy, kterou si bohatý pán hradu vzal jen kvůli penězům. Naplnil o svatební noci manželské povinnosti a dál si dívky nevšímal.
Jenže ta byla zamilovaná do chudého rytíře. A tak když o ni neměl její manžel zájem, dál se stýkala se svým milým. Možná by to dělala i tak, ale třeba opatrněji. V tomto případě na milostné pletky své choti hradní pán rychle přišel.
„Nechám ho popravit a hlavu jí přinesu,“ nechal se slyšet pán hradu, protože i když neměl o svou ženu zájem, nevěra byla v té době velkým ponížením.
Hilda byla vyděšená a nevěděla, jak svého rytíře zachránit. Pak dostala nápad. Když podávala večer svému muži pohár s vínem, nasypala do něj jed. Ten ale podle podivné chuti pochopil, co se stalo, a přinutil dívku, aby zbytek vína dopila. A zároveň ji proklel:
„Otrávila jsi mne, a proto nenalezneš v hrobě klid. Budeš bloudit po hradbách,“ pronesl, než zemřel. A ještě stihl dodat, že ji může vysvobodit jen mládenec, který ještě nepoznal ženu, i když vyrostl mezi neřestí, a musí žít i mezi divou zvěří.
Od té doby se zjevuje na hradbách Tolštejna bílá paní, i když z kdysi hrdého sídla zbyla už jen ruina. A černý pes? To je prý duše otráveného manžela, který bílou paní občas hlídá a dohlíží také na to, aby nikdo neodnesl poklady, které na hradě zakopal. Ale to už je jiná pověst…
Související
-
Pověst z Tolštejna: Proč se místu kdysi říkalo Kavčí hrad
Toštejn nebo dříve Kavčí hrad. Říkalo se mu tak prý proto, že kdysi bylo v oblibě pojmenovat stavbu podle ptáků, kteří na skále rádi sedávali. Co když to bylo jinak?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
