Pověst z Tolštejna: Proč se místu říkalo kdysi Kavčí hrad

22. únor 2020

Toštejn nebo dříve Kavčí hrad. Říkalo se mu tak prý proto, že kdysi bylo v oblibě pojmenovat stavbu podle ptáků, kteří na skále rádi sedávali. Co když to bylo jinak?

Jedna pověst praví, že za tichých nocí přilétá na zříceninu hradu velký černý pták. Usedne na některé z vyvýšených míst a naříká. Stěna, na které sedí, se pak pokaždé trochu sesune. A kdo jeho naříkání uslyší, ten onemocní.

Má jít o ducha bývalého majitele hradu. Kterého? To pověst neříká. Ale měl to být jeden z loupeživých rytířů, kteří kdysi na hradu sídlili. Ostatně i hluboké lesy kolem byly přímo rejdištěm loupeživých tlup.

Rytíř měl mít na svědomí nejen okradené, ale neváhal prý pocestné i zamordovat. A co víc - umožnil tak, aby se na hradě usídlily zlé síly. Proto se musí jeho duše v podobě ptáka vracet na místo jeho zločinů, které svými skřeky teď oplakává. Jak ho osvobodit nikdo neví.

Vyobrazení hradu Tolštejna od Karla Brantla z knihy F. A. Hebera "Böhmens Burgen" (1. polovina 19. století)

Je pravda, že nevíme, od kdy hrad Toštejn stojí. Uvádí se první polovina 14. století, ale mohlo to být i dříve. A prožil rušnou historii. Byl i napaden, různě přestavován. Nakonec byl vypálen během třicetileté války Švédy a už zůstal opuštěný.

Ani pak jeho zánik neskončil. Lidé z okolí si chodili na hrad pro kameny coby stavební materiál a hradby i další místa rozebírali hledači pokladů, protože zlata a cenností mělo být právě loupeživými rytíři na hradě a v okolí zakopáno spousta.

A co když pták nepřilétá za nocí na hrad kvůli odpykání si někdejších hříchů, ale aby svými skřeky zahnal prvě hledače pokladů, aby jeho starý hrad dál neničili? To už ale není pověst, jen naše spekulace…

autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.