Pověst z Tolštejna: Proč se místu říkalo kdysi Kavčí hrad
Toštejn nebo dříve Kavčí hrad. Říkalo se mu tak prý proto, že kdysi bylo v oblibě pojmenovat stavbu podle ptáků, kteří na skále rádi sedávali. Co když to bylo jinak?
Jedna pověst praví, že za tichých nocí přilétá na zříceninu hradu velký černý pták. Usedne na některé z vyvýšených míst a naříká. Stěna, na které sedí, se pak pokaždé trochu sesune. A kdo jeho naříkání uslyší, ten onemocní.
Má jít o ducha bývalého majitele hradu. Kterého? To pověst neříká. Ale měl to být jeden z loupeživých rytířů, kteří kdysi na hradu sídlili. Ostatně i hluboké lesy kolem byly přímo rejdištěm loupeživých tlup.
Rytíř měl mít na svědomí nejen okradené, ale neváhal prý pocestné i zamordovat. A co víc - umožnil tak, aby se na hradě usídlily zlé síly. Proto se musí jeho duše v podobě ptáka vracet na místo jeho zločinů, které svými skřeky teď oplakává. Jak ho osvobodit nikdo neví.
Je pravda, že nevíme, od kdy hrad Toštejn stojí. Uvádí se první polovina 14. století, ale mohlo to být i dříve. A prožil rušnou historii. Byl i napaden, různě přestavován. Nakonec byl vypálen během třicetileté války Švédy a už zůstal opuštěný.
Ani pak jeho zánik neskončil. Lidé z okolí si chodili na hrad pro kameny coby stavební materiál a hradby i další místa rozebírali hledači pokladů, protože zlata a cenností mělo být právě loupeživými rytíři na hradě a v okolí zakopáno spousta.
A co když pták nepřilétá za nocí na hrad kvůli odpykání si někdejších hříchů, ale aby svými skřeky zahnal prvě hledače pokladů, aby jeho starý hrad dál neničili? To už ale není pověst, jen naše spekulace…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.