Pověst od Milešovky: Kvůli loupeživým rytířům už brzdit nemusíte

Přes průsmyk Paškapole mezi Velemínem a Bořislaví (trasa Lovosice – Teplice) vedl velmi záludný úsek – samá zatáčka se stoupáním a klesáním. Kvůli nespočtu bouraček, které často končily i tragicky, to byl strašák pro řidiče. Dnes je už celý úsek upravený a mnohem bezpečnější. A z Lovosic do Teplic se už většinou jezdí jinudy - po dálnici.

Ale on to byl strašák i kdysi pro kupce, kteří tudy jezdili se svými vozy, a další pocestné. A  rozhodně nešlo jen o to, že se cesta nebezpečně klikatila. Jak praví pověst, řádili tady dva loupeživí rytíři - Paška a Pola. Sídlili nedaleko dnešního Paškapole, na hrádku na vrchu Ostrý. Průsmyk mezi Milešovkou a Kletečnou byl jako stvořený k přepadání a loupení a oni toho zhusta využívali.

rytíř (ilustrační foto)|foto: pxhere.com,CC0 Creative Commons,©

V životě ovšem je málokdy něco černobílé, a tak tomu je i v pověstech. Pašky a Poly se všichni sice báli, ale oni prý dělali i dobré skutky, tedy pomáhali chudým.

V jedné ze vsí poblíž Ostrého žila žena, která neměla na zaplacení daní. A tak jí výběrčí chtěli zabavit i to poslední co ještě měla – postel. Našli v ní ale ležet nemocné dítě a to bylo i na ně moc.  

„Nemáš někoho, kdo by za tebe dluhy zaplatil?“ zeptali se jí tedy.

„Nemám. Spíše bych našla slitování u loupežníků než u bezcitných boháčů,“ odpověděla s pláčem.

Vtom se rozevřely dveře a do světničky vstoupil urostlý muž. „Máš pravdu,“ řekl ženě a hodil na stůl zlaťák a pak se obrátil k výběrčím: „Chudým násilím berete, aby bohatí byli ještě bohatší. A ty, které loupežníky nazýváte,  jsou k chudým milosrdnější než vy.“ 

Jiným dobrým skutkem podle další pověsti potěšili bratři Paška a Pola chudou ženu, která měla jít za kmotru dítěti narozenému v Pokraticích (dnes je to součást Litoměřic). Moc se jí tam nechtělo, protože neměla pro dítě žádný dárek a to tehdy byla velká potupa. Ale odmítnout takovou poctu nemohla, a tak šla. Když celá smutná dorazila do Pokratic, všichni ji tam vítali a usmívali se na ni. Byla z toho zmatená, ale pak se dozvěděla, že neznámý myslivec přinesl rodině zastřelenou srnu s tím, že z ní mají připravit pohoštění při křtinách. A že to kmotra, tedy ona, zařídila u Pašky a Poly.  

Kruhová šibenice a kola na rytině ze 17. století|foto: Pavel Halla

Jenže i přes tyto dobré skutky leželi loupeživí rytíři měšťanům v blízkých Lovosicích - jak se říká – v žaludku. Kazili jim obchody, protože kupci se báli po cestě přes dnešní Paškapole jezdit. A tak vyslali vojáky a ti nakonec polapili jednoho z mužů z družiny loupeživých rytířů. Byl souzen a měl být popraven.

To ráno, kdy měl viset na šibenici, přišel ještě před rozbřeskem k městskému vězení mnich v řeholním rouchu. A že jde za odsouzencem naposledy se pomodlit k Bohu. Ozbrojenci samozřejmě mnicha vpustili dovnitř. Tak se to tehdy dělalo.

Mnich tam chvíli pobyl a odešel. Vzápětí nastalo obvyklé střídání stráží. A krátce nato vyšel z vězení další mnich. Nová stráž ale nevěděla, že jeden už odešel, a proto si odcházejícího božího služebníka nevšímala. No, jak tušíte, šlo o lest. První muž v řeholním rouchu byl odsouzenec, který se tak snadno dostal z vězení. A ten druhý? Byl to podle pověsti jeden z loupeživých bratrů, který do vězení pod mnišským rouchem propašoval ještě jedno pro odsouzeného. Když pak přišel do žaláře kat, našel celu prázdnou a na stěně nápis: Byl zde Paška.

Pověst neříká, jak to s loupeživými rytíři z hrádku Ostrý dopadlo. Ale víme, že rozsedlina mezi nejvyšší horou Českého středohoří, Milešovkou a blízkou Kletečnou, dostala jméno právě podle nich: Paškapole.