Pověst z Ústecka: V Tiských skalách se občas podívejte do kapes
Úchvatné, bizarní, nádherné – spoustu nadšených označení mají Tiské skály na Ústecku. Různé tvary skalisek vytvářejí labyrint věží, skalních hřibů, jehel a soutěsek. Připomínají kouzelné město.
Snadno se v nich dá zabloudit. Natož pokud jde o špatného člověka, ten to pak má spočítané. A podle pověsti za to mohou skřítkové.
Vypráví se, že ve skalách je zakopaný poklad. Ten tam údajně schoval francouzský šlechtic Charles Leduquin (v některých přepisech pověsti psáno i Ledoquin), který byl pokladníkem jednoho francouzského pluku. Mělo to být v době napoleonských válek, kdy se Francouzi snažili ovládnout celou Evropu a tudíž se dostali i do Čech.
Zlato podle pověsti zakopal ve skalách a odešel. Když se vrátil, místo s pokladem už nenašel. Bloudil mezi skalními útvary tak dlouho, až se z toho pomátl. Bodejď by zlato našel, když ho už měli skřítkové. Rozhodli se, že ho uhlídají pro sebe.
„Lidé si ho nezaslouží,“ mínil ten nejstarší z nich.
A proč skřítkové poklad francouzskému šlechtici nevydali? Původně s lidmi kamarádili a byli vstřícní. Dokonce jim řekli o drahokamech a vzácných kovech, které mají ve svých jeskyních ve skalách. Netrvalo dlouho a lidé začali mezi skalisky tyto poklady hledat. Skřítky nejen rušili, ale rozbíjeli jim jejich domov – když kutali skály. Právě hledači pokladů podle pověsti vytvořili pozemní skalní město.
Skřítci tak poznali, že lidé jsou chamtiví, lakotní a závidí jeden druhému i jim. Rozhodli se proto poklady ukrýt hluboko pod zem a s lidmi se vypořádat. Zatímco hodným pomáhali, zlým – když přijdou do Tiských stěn – sypou do kapes bludné bylinky, aby se už nikdy ze skalního města nevymotali a bloudili a bloudili, až rozum ztratí. Ani onen francouzský šlechtic tedy nemohl být dobrým člověkem.
My dnes víme, že Tiské skály nevděčí za svou rozmanitost hledačům pokladů a skřítkům, ale zvětrávání původně jednolitého skalního masivu. Nejen skřítci, ale i příroda umí kouzlit. Přesto, až tam půjdete, podívejte se občas do kapes, jestli se tam přece jen záhadně neobjevily nějaké bylinky.
Související
-
Pověst druhá z Děčína: Proč se odstěhovali skřítkové
Z Ústecka odešli skřítkové, když je začaly rušit parníky a vlaky v labském údolí. Odešli ale i z Děčína. Zatímco ústečtí ukryli zlato pod Bukovou horou, tito ho odnesli.
-
Pověst z Děčínska: Proč se skále nad Labem říká Pastýřská
Byla noc plná blesků a vichru, když se purkrabí děčínského zámku, podle pověsti Berka z Dubé, šel podívat do hradní věže. Chtěl vidět, jak živly řádí v labském údolí.
-
Pověst vánoční z Litoměřic: Město se zachránilo, láska ne
Psal se rok 1639, v Čechách zuřila třicetiletá válka. Smutné byly Vánoce v Litoměřicích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
