Pověst z Litoměřicka: Jak to bylo s Daliborem

Dalibor, který v ním měl být prvním vězněm a hrát na housle, byl odsouzen a zřejmě i popraven před 533 lety – 13. března 1498. A to kvůli tomu, co se odehrálo na Litoměřicku.

Pověst praví, že za doby krále Vladislava II. Jagelonského se žilo lidem těžce. Sedláci ve dne měli robotu na panském a kdo nechtěl nebo nemohl pracovat, popohnal ho bič drába a trest uvěznění v kládě. V noci pak lidé pracovali na svém, aby nezemřeli hladem

Dalibor z Kozojed ve věži|foto: Věnceslav Černý

Sedláci na ploskovickém panství se vzbouřili a dobyli tvrz svého pána - Adama Ploskovického z Drahonic. Zajali ho a vsadili do věže. Aby se zachránil, měl jim dát dobropis, že je propouští na svobodu a dává ji své panství. Sedláci ho propustili. Ale protože mu příliš nevěřili, obrátili se na Dalibora z Kozojed (měl v té době pobývat na Litoměřicku, podle historiků se znal s rodem Kamýckých z Pokratic). Podle pověsti si ho vybrali, protože byl ke svým poddaným dobrým pánem. Teď měl i Ploskovicko.

Adam ale ujel do Litoměřic a obrátil se na měšťany. Ti dali dohromady ozbrojence a udeřili na Dalibora. Pobili všechny kolem něj a jeho odvezli do Prahy k soudu. Stal se tak prvním vězněm v nové věži nad Jelením příkopem.

Soud s Daliborem se táhl dlouhé měsíce a podle pověsti na něj tak doléhal smutek a ticho, že poprosil žalářníka, aby mu opatřil hudbení nástroj. Měl mu přinést housle a Dalibor se na ně naučil sám hrát. Lidé pak prý přicházeli k věži, aby si ho poslechli.

Mučící nástroje v Daliborce|foto: Jolana Nováková,Český rozhlas

Nakonec si Dalibor 13. března 1498 vyslechl rozsudek a zřejmě ještě týž den byl popraven stětím mečem. Kdyby nebyl šlechtic, oběsili by ho. Ale ne proto, že se zastal utlačovaných, ale jak praví i pověst – protože si cizí majetek nesprávně přivlastnil a držel.

Historikové samozřejmě bádali, jak se velmi známý příběh Dalibora odehrál skutečně. Přesto se dodnes neví, kdy byl opravdu popraven. Známe jen den vynesení rozsudku a je jen pravděpodobné, že zemřel o několik hodin později.

Odborníci na historii pak Dalibora nevidí vůbec tak růžově, jako pověst. Nebyl to „dobrý pán k podanným“, spíše člověk, který se snažil shromažďovat majetek, jak to tehdy dělali i jiní. Dokonce se s ním soudil jeho bratr Jan, protože Dalibor měl zabrat z otcova dědictví více, než mu náleželo – a Jan soud vyhrál.

Dalibor tak spíše využil nespokojenosti sedláků k získání dalšího majetku a historici dokonce nevylučují, že mohl sedlíky ke vzpouře i nabádat. A doplatil na to.

Ploskovice|foto: Národní památkový ústav

A jak to bylo s jeho hraním? Ani to není tak jisté. Podle historiků by na přelomu 15. a 16. století zřejmě ani nešlo přímo housle, ale o nějaký jiný strunný nástroj. Pokud vůbec šlo o hraní.

Existuje i názor, že pověst mohla vzniknout kvůli mučícímu nástroji, kterému se říkalo housličky. Jeho použit se neobešlo bez nářku a kvílení mučených. Lidé tedy mohli slyšet z věže docela jiné zvuky a pověst pak celou situaci zkrášlila.

Už kvůli Daliborovi ale raději věřme, že má pravdu...