Pověst z Budyně: Možná právě vám zašeptá Kvasnička, kde je zlato
Na vodním hradě v Budyni nad Ohří má být dodnes ukryto zlato. Jenže kde? To prý ví jen ani ne metrový Kvasnička z pískovce. A podle pověsti může jednou někomu své tajemství prozradit.
Na vodním hradě v Budyni nad Ohří má být dodnes ukryto zlato. Jenže kde? To prý ví jen ani ne metrový Kvasnička z pískovce. A podle pověsti může jednou někomu své tajemství prozradit.
Původně měl Kvasnička zlato hlídat a neustále se na něj dívat z místa, kde původně stál. Tím mohl i naznačit, kde ho asi tak hledat. Jenže jedno z křídel bývalého vodního hradu bylo zbořeno a pískovcový mužík se musel přestěhovat. Teď už je jen šance, že se mu některý z návštěvníků hradu zalíbí natolik, že mu dotyčné místo pošeptá. Možná se to ani nestane, protože turisté si sice sochu prohlížejí, ale málokdo k ní může přiložit ucho.
Bývalý vodní hrad ze 15. století si zachoval svou tajemnou atmosféru dodnes. Už procházka po nádvoří má své kouzlo, natož pak alchymistické dílny, které byly zrekonstruované ve skutečných prostorách, kde alchymisté prováděli své pokusy. Působil tam jeden z nejvýznamnějších alchymistů své doby - Bavor mladší Rodovský z Hustiřan.
Tehdy hrad patřil Janu Zajíci z Hazmburka a historikové tvrdí, že ho právě věhlasná alchymistická dílna stála majetek. Leccos naznačuje, že kromě Rodovského byli ostatní alchymisté spíše podvodníčci, kteří tahali ze šlechticů peníze za podvržené účty na suroviny na své pokusy. Alchymie byla tehdy, na přelomu 16. a 17. století, velkou módou a Jan Zajíc se snažil ostatní šlechtice trumfnout.
Pověst ale tvrdí, že jednoho dne, měla to být neděle, se přece jen na Budyni ozvalo z dílny tak očekávané: „Zlato, našel jsem zlato!“ Na hradě se pak hodovalo a slavilo a Jan Zajíc nechal z nalezeného zlata odlít několik soch, které pak na hradě ukryl. Hrad nechával přestavět a prý věřil, že to bude jeho záloha, až mu dojdou peníze. Místo měla hlídat malá socha alchymisty, které se pak teprve později začalo říkat Kvasnička.
Proč tedy zlato nepoužil, když mu majetek došel a roku 1613 musel budyňský hrad prodat, není jasné. Možná měl se zlatem jiné záměry, možná to nebylo skutečné zlato a sochy se rozpadly nebo se ukázalo, že nemají žádnou cenu, to už pověst neříká.
Ale možná to ví onen pískovcový Kvasnička, který se na hradě přežil až do dnešní doby. Všechno svýma kamennýma očima viděl! Stojí teď přímo proti hlavní vstupní bráně. Jenže je z pískovce, a tak mluvit nemůže… I když, kdo ví… Na každé pověsti je prý trochu pravdy...
Související
-
Pověst z Litoměřicka: Jak to bylo s Daliborem
Věž Daliborku na konci Zlaté uličky na Pražském hradě viděl nebo o ní alespoň někdy slyšel v Čechách snad každý. Jméno má podle příběhu, který se odehrál na severu Čech.
-
Pověst druhá z Tolštejna: Pokud jste muž, který nezhřešil, můžete osvobodit bílou paní
V oknech zříceniny hradu Tolštejn se prý občas vznáší přízrak bílé paní. Alespoň to tvrdí pověst. Občas ji doprovází velký černý pes. Nahání hrůzu každému, kdo ho uviděl.
-
Pověst z Tolštejna: Proč se místu kdysi říkalo Kavčí hrad
Toštejn nebo dříve Kavčí hrad. Říkalo se mu tak prý proto, že kdysi bylo v oblibě pojmenovat stavbu podle ptáků, kteří na skále rádi sedávali. Co když to bylo jinak?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.