Pověst z Budyně: Možná právě vám zašeptá Kvasnička, kde je zlato

5. duben 2020

Na vodním hradě v Budyni nad Ohří má být dodnes ukryto zlato. Jenže kde? To prý ví jen ani ne metrový Kvasnička z pískovce. A podle pověsti může jednou někomu své tajemství prozradit.

Na vodním hradě v Budyni nad Ohří má být dodnes ukryto zlato. Jenže kde? To prý ví jen ani ne metrový Kvasnička z pískovce. A podle pověsti může jednou někomu své tajemství prozradit.

Původně měl Kvasnička zlato hlídat a neustále se na něj dívat z místa, kde původně stál. Tím mohl i naznačit, kde ho asi tak hledat. Jenže jedno z křídel bývalého vodního hradu bylo zbořeno a pískovcový mužík se musel přestěhovat. Teď už je jen šance, že se mu některý z návštěvníků hradu zalíbí natolik, že mu dotyčné místo pošeptá. Možná se to ani nestane, protože turisté si sice sochu prohlížejí, ale málokdo k ní může přiložit ucho.

Budyně nad Ohří - vodní hrad

Bývalý vodní hrad ze 15. století si zachoval svou tajemnou atmosféru dodnes. Už procházka po nádvoří má své kouzlo, natož pak alchymistické dílny, které byly zrekonstruované ve skutečných prostorách, kde alchymisté prováděli své pokusy. Působil tam jeden z nejvýznamnějších alchymistů své doby - Bavor mladší Rodovský z Hustiřan.

Tehdy hrad patřil Janu Zajíci z Hazmburka a historikové tvrdí, že ho právě věhlasná alchymistická dílna stála majetek. Leccos naznačuje, že kromě Rodovského byli ostatní alchymisté spíše podvodníčci, kteří tahali ze šlechticů peníze za podvržené účty na suroviny na své pokusy. Alchymie byla tehdy, na přelomu 16. a 17. století, velkou módou a Jan Zajíc se snažil ostatní šlechtice trumfnout.

Alchymistická dílna

Pověst ale tvrdí, že jednoho dne, měla to být neděle, se přece jen na Budyni ozvalo z dílny tak očekávané: „Zlato, našel jsem zlato!“ Na hradě se pak hodovalo a slavilo a Jan Zajíc nechal z nalezeného zlata odlít několik soch, které pak na hradě ukryl. Hrad nechával přestavět a prý věřil, že to bude jeho záloha, až mu dojdou peníze. Místo měla hlídat malá socha alchymisty, které se pak teprve později začalo říkat Kvasnička.

Proč tedy zlato nepoužil, když mu majetek došel a roku 1613 musel budyňský hrad prodat, není jasné. Možná měl se zlatem jiné záměry, možná to nebylo skutečné zlato a sochy se rozpadly nebo se ukázalo, že nemají žádnou cenu, to už pověst neříká.

Ale možná to ví onen pískovcový Kvasnička, který se na hradě přežil až do dnešní doby. Všechno svýma kamennýma očima viděl! Stojí teď přímo proti hlavní vstupní bráně. Jenže je z pískovce, a tak mluvit nemůže… I když, kdo ví… Na každé pověsti je prý trochu pravdy...

Vodní hrad Budyně nad Ohří
autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související