Pověst z Teplicka: Proč se v léčivých pramenech našlo zlato

Bylo nejmenší a navíc ještě trochu pokulhávalo, protože ho bolela noha. „Bude asi první z prasátek, které skončí na pekáči,“ říkal si pasáček a bylo mu ho líto. A navíc se stávalo, že se mu prasátko občas kamsi ztratilo a pak se sice objevilo, ale bolavá noha vypadala ještě hůř než předtím, byla červená, jako by opařená.

Pro pasáčka to nebylo nic dobrého, protože to znamenalo, že vlastně špatně hlídal a nechal zvíře, aby se zranilo. Raději se proto o podivném chování prasátka nikomu nezmínil.

Jenže uplynulo několik dní a pasáček si všiml, že nejmenší prasátko už není vzadu, ale vesele si pobíhá spolu s ostatními. A přestalo kulhat!

„To musí být kouzlo,“ řekl si pasáček a když se pak zvíře zase ztratilo, šel směrem, kterým zmizelo. A našel ho. Prasátko stálo u malé tůňky, ze které stoupala pára, a namáčelo si do ní nožičku.

Podle kronikáře Hájka z Libočan se to mělo přihodit v roce 762. Stát se to o nějaké to století později, pasáček by v tůni, ze které se kouřilo, viděl nejspíše vstup do pekla a vyděsil by se. Ale křesťanství ještě v té době na území dnešních Čech nevládlo, lidé měli jiné bohy a věřili v blahodárnou sílu samotné země, a tak pasáček pochopil, že prasátko si koupelí ve vodě nohu vyléčilo. A když přišel domů, samozřejmě si svůj objev nenechal pro sebe.

A tak podle Hájka z Libočan pasáček, který se měl jmenovat Kolostůj, objevil prameny, které léčí dodnes. A protože byly teplé, daly jméno i městu, které tu vzniklo – Teplicím.

Potud pověst.

Teplice|foto: licence Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported, Franzfoto

Ve skutečnosti ale nebyl pasáček první, kdo léčivou vodu objevil. Když se začaly prameny v roce 1879 propadat, začali je odborníci zkoumat, aby našli způsob, jak léčivou vodu zachránit. A ve skalní puklině našli zlaté mince z doby Keltů a Římanů. A protože se ví, že Římané kdysi házeli do léčivých pramenů zlato jako poděkování, je jasné, že sílu teplických pramenů museli znát už oni.

Lidé ale občas na své objevy zapomínají, aby je pak znovu našli. Takže se mohlo stát, že se zapomnělo i na prameny, na území přišli osadníci, kteří o nich nevěděli, a podobně a pasáček vepřů tak opravdu mohl být novým objevitelem. Kdo ví. Hájek z Libočan si občas vymýšlel, jak dnes víme...

A kde se vzala léčivá voda?

Může za to podle odborníků déšť, který smáčel kdysi dávno a dávno Krušné hory, dostal se do podzemí a tam voda po dlouhé věky vstřebávala minerály a zemské teplo. Pak si našla místo, kde se dostala opět na povrch.