Pověst z Teplicka: V oseckém klášteře strašil mnichy zemřelý opat
Stalo se uprostřed léta roku 1749. Sotva odbila půlnoc, rozrazilo vrata cisterciáckého kláštera v Oseku čtyřspřeží, které táhlo černý kočár. Zářil, jako by uvnitř plál plamen.
Na kozlíku seděl, v ruce bič, bývalý opat kláštera Jeroným, který zemřel krátce předtím. Byl to 35. opat kláštera a už za svého života byl zvláštní. Jak praví pověst, údajně rozmlouval nejen s Bohem, ale i se záhrobím, a dokonce měl schopnost vidět duchy.
Teď ale sám seděl na kozlíku a působil děsivě. Mniši se rozprchli, jen nový opat rozvážně přistoupil ke kočáru a zeptal se latinsky Jeronýma, co pohledává mezi živými.
„Téměř celý život jsem prožil tady v Oseku, mám pochyby, že řádně sloužíte Bohu a že se také řádně staráte se o klášter, kostel i zahrady, které jsem za svého života nechal vybudovat,“ řekl Jeroným.
Nový opat ho ubezpečil, že všechno pokračuje tak, jako by Jeroným ještě žil. Rozmlouvali dlouho. „Můžeš v klidu odpočívat,“ ujistil nakonec nový opat Jeronýma.
„Možná ano, ale i tak se nad klášterem stahují mračna a jednou se zahradou bude prohánět jen vítr,“ řekl prorocky Jeroným a pak čtyřspřeží obrátil k bráně. Před klášterem se prohnalo lipovou alejí a na jejím konci zmizelo.
A pak byl klid. Zatímco po své smrti duch Jeronýma občas vyděsil mnichy, když ho viděli kráčet chodbami kláštera, po tomto zjevení už se neobjevil.
Ale tu noc k ránu se ještě strhla velká bouře, která dokonce vyvrátila z kořenů jednu z lip před klášterem. Zůstala ležet tak, jak se tu noc stalo, nikdo se neodvážil na ni sáhnout. Podle pověsti ji Osečtí brali jako varování Jeronýma. O mnoho a mnoho let později byla spolu s dalšími lipami prohlášena za památný strom.
Lípy u oseckého kláštera stojí dodnes. A Jeroným snad našel klid. Jeho klášter má dlouhou historii, a i když to několikrát vypadalo, že se předpověď Jeronýma začíná plnit, klášter prožíval těžké období a chátral, pokaždé se znovu začalo s opravami a místu se vrátil jeho lesk.
Naposledy začaly rozsáhlé opravy v devadesátých letech minulého století. Ještě předtím ale zahrady chátraly a opravdu se v nich proháněl jen vítr.
Související
-
Pověst z Teplicka: Na hradě Kostomlaty můžete vysvobodit ducha s černým znamením na čele
Viděli jste Troškovu pohádku Nejkrásnější hádanka? Natáčela se i na hradě Sukoslav nebo je také znám pod názvem Kostomlaty. A má na něm bloudit duch.
-
Pověst z Litoměřicka: Proč v Českém středohoří kvete tolik vlčích máků
Na hradu Litýš, kdysi hrdém hrádku, dnes zřícenině poblíž Dolního Týnce, žil podle pověsti pán, který měl velmi krásnou dceru.
-
Pověst z Červeného hrádku: Když tam potkáte milence, může jít i o přízraky
Zhruba dvacet let se stavěl v 17. století zámek Červený hrádek. Stojí na zbytcích hradu, po kterém mu zůstalo i jméno. Zcela původně se ale hrad jmenoval Borek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
