Pověst z Mostecka: Proč se občas ozvalo na Špičáku u Mostu dunění

4. srpen 2024

Nejen v Blaníku čekají na vhodnou chvíli, kdy vyjedou ze skály, rytíři. Jsou prý ukrytí i ve  vrchu Špičák u Mostu.

Občas prý lidé, kteří šli na Špičák, slyšeli i podivné dunění. Byl to zřejmě dusot koní, jak se rytíři cvičili v boji.

A pověst toho vypráví ještě víc. Jednou šel přes Špičák kovář. Náhle se před ním objevil rytíř ve stříbrné zbroji.

„Naše koně potřebují okovat,“ řekl. „Jdi domů, vezmi, co na to potřebuješ, a vrať se,“ nařídil. Dodal, že kovář za to dostane pěknou odměnu.

Muž pospíchal domů i zpátky na Špičák. Už se viděl, jak se koupe ve zlatu a drahých kamenech. Vešel do skály na vrchu, která se před ním otevřela, a okoval koně. Bylo jich třicet, stejně jako rytířů.

Ti mu pak do zástěry nandali koňské koblížky a do kapes nastrkali trochu pomočené slámy. Pěkná odměna - pomyslel si zklamaně kovář a jak vyšel ze skály, koňské koblížky vysypal ze zástěry. Celý rozmrzelý se loudal domů.

Na to, že mu rytíři nastrkali do kapes i trochu té slámy pomočené od koní, si vzpomněl, až když se dostal do kovárny.  „Rychle se jí musím zbavit, pěkně páchne,“ rozhodl se. Jak ale sáhl do kapsy zápach zmizel a něco zacinkalo. Sláma se proměnila ve zlatá stébla.

Kovář byl samozřejmě rád, že nevyhodil na Špičáku i slámu. Zlato stačilo, aby si koupil novou kovárnu a dál se mu dobře žilo.

Příběh ze Špičáku se roznesl po okolí. Ostatně všichni si všimli, jak si kovář polepšil. Leckterý kovářský pak prý zamířil na kopec, jestli i jeho osloví rytíř. Nikdy se tak už nestalo.

Že vám ten příběh něco připomíná? Podobný se odehrál i u Litoměřic, rytíři se totiž ukrývají i v Radobýlu. A kromě Blaníku pak možná i na dalších kopcích po Čechách. Blaničtí by asi na velký úkol, který mají před sebou, sami nestačili. 

autor: ces
Spustit audio

Související