Pověst z Lounska: Černý pes v Kozlech
Občas stačí dobrý skutek a všechno může být jinak. Platí to nejen v pověstech. Jako třeba v té o černém psu v Kozlech.
Objevoval se tam kdysi prý u hřbitova při soumraku a v noci velký černý pes. Seděl u hřbitovní zdi a smutně vyl. Lidé se začali místu vyhýbat, říkali, že jde o duši zemřelého. A kdo ví, co se může stát tomu, kdo ji potká.
Setkala se s ním ale děvečka, která šla z Kozlů do Bělušic pro maso. Zdržela se, takže jí nezbylo, než to vzít domů do Kozlů kratší cestou kolem hřbitova. A tam černý pes prý s velkýma ohnivýma očima. Jo, hlavně strach má velké oč, kdo ví, co viděla...
„Bože pomoc,“ vykřikla a dala se doběhu. Pes za ní… Když už byl blízko, odhodila kousek masa, že to psa snad zastaví. A cítila, že zvíře skutečně zpomalilo. Běžela dál, ani se neohlížela.
Doma pak vyprávěla, že pes zmizel u hřbitova. Odpustili jí prý tehdy i ten kousek masa, který jí chyběl.
Stejný pes se v té době měl zjevovat v Bělušicích u kaple. Lidé byli přesvědčeni, že je to duch vraha, který zabil svého pána, když se sedláci vzbouřili. Někteří pak zase tvrdili, že je to duch zabitého šlechtice.
Ale možná to byl jen pes jednoho z nich nebo úplně někoho jiného, a hledal svého zemřelého pána. A věděl, že byl pohřbený na hřbitově. Třeba stačilo se o něj postarat a nakrmit ho. Vždyť ho zastavil kousek masa! A to duchové snad nemusí…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
