Pověst z Litoměřicka: Pokud nejdete na Liščíně zlato, vezměte nohy na ramena
Mají trpaslíci ve vrchu Liščín nedaleko Ploskovic ukrytý poklad, který jim pomáhají hlídat lišky, nebo jsou to jen pověsti?
K Liščínu prý kdysi chodil pasáček z ploskovického zámku pást ovce. Jednou ho zaujalo něco třpytivého mezi kamením na úpatí vrchu. Byly to zlaté drátky jako vlasy od děda Vševěda. Pasáčkovi se zalíbily, a tak jimi zdobil rohy berana.
Když večer hnal stádo domů, projížděla kolem něj na koni paní z Ploskovic – měla to být Anna Marie Toskánská. Všimla si zlatých rohů berana.
„Odkud máš to zlato,“ ptala se.
Pasáček jí vše pověděl a místo ukázal. Paní pak nechala zlaté nitky prozkoumat a zjistila, že je to skutečné zlato. Povolala proto z Vlach horníky, kteří u Liščína směrem k Myšticům začali kutat a drahý kov hledat.
Nenašli nic, ale důlní jáma se záhy po otevření sesypala a horníky pohřbila. Lidé se pak místu, kterému začali říkat Zlatodol, vyhýbali a nikdo důl už neobnovil. Dodnes je u vrchu vidět prohlubeň, kde prý měl být.
Zlato je ale zlato a i když lidé v okolí o probořeném dolu věděli, stejně se našli odvážlivci, kteří zlato hledali. Ale kdokoliv to zkusil, špatně dopadl. Jako by se vždy zem pod nimi propadla.
A přesto. Podle pověsti šel jednou přes Liščín hajný se psem. Ten odběhl za liškou a za chvíli se vracel a nesl v hubě kus zlata. Hajný ho prodal a dostal pěknou kupu peněz. To dodalo odvahy jednomu obyvateli nedalekých Myštic. Zkoušel v místě kutat, ale i jeho kopec pohřbil v jámě, kterou vykopal. Vypadalo to prý, jako by šachtu někdo zaházel.
Začalo se povídat, že nalezené zlato bylo z pokladu trpaslíků, kteří ho v kopci ukryli. A kdokoliv ho začne hledat, toho potrestají tím, že ho stáhnou pod zem. A protože strážce pokladu musí hlídat především uvnitř kopce, na povrchu mu s tím pomáhají lišky. Ostatně po nich přece dostal vrch jméno!
Liščínu se také říká Zlatý vrch. A zlato se tam skutečně hledalo, jenže nikde není záznam, že by se také našlo. Zato se tam objevily předměty a hroby z doby bronzové a archeologové tak předpokládají, že v pravěku mohl mít kopec pro naše předky nějaký kultovní význam.
Kdo ví, co všechno a jaké tajemné síly tedy Liščín opravdu ukrývá…
Související
-
Pověst ze Šluknovska: Žárlivci by si měli dát pozor na bílou paní
Kdo nežárlí, nemiluje, říká se. Jenže nic se nemá přehánět, jak potvrzuje jedna pověst o šluknovském zámku. Jeho pán si vzal mladou ženu, krásnou tak, že dech přecházel.
-
Pověst z Libochovic: Pokud chcete zůstat mladí, zajeďte na zámek
Měli by tam podle pověsti mít kouzelné zrcadlo. Kdo se do něj podívá, jako by se pro něj čas zastavil, zůstane tak mladý, jaký právě v tu chvíli je.
-
Pověst z Třebenicka: Poklad hledejte u hřbitova
Poklady se skrývají na nejrůznějších místech. Jeden by mohl být u třebenického hřbitova. Kde, to věděla žena, která už ale ke smůle hledačů pokladů dávno nežije.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
