Pověst ze Šluknovska: Žárlivci by si měli dát pozor na bílou paní

15. listopad 2020

Dopolední expres

Šluknovský zámek|foto:Martin Zíka

Kdo nežárlí, nemiluje, říká se. Jenže nic se nemá přehánět, jak potvrzuje jedna pověst o šluknovském zámku. Jeho pán si vzal mladou ženu, krásnou prý tak, že dech přecházel.

Žádný div, že ji její manžel náruživě miloval. Jenže stejně silně na ni i žárlil. Začalo to tím, že když přijel na návštěvu nějaký jeho přítel, nechával ženu zavřenou v komnatě a tvrdil, že je nemocná.

Přestože se jeho paní s nikým nestýkala, jeho žárlivost mu před očima kouzlila barvité obrazy, jak ho žena podvádí. Nakonec ji tedy zavřel do malé komůrky v nejvyšším poschodí zámku. Nesměla k ní ani komorná. Aby paní překonala dlouhou chvíli, vyprosila si na manželovi alespoň kolovrat.

Nakonec mu ale vadil i ten. Žárlil, že se žena věnuje něčemu jinému, než jemu. „Odnesu ho. Budeš se zabývat jen myšlenkami na mě,“ rozzlobil se při jedné své návštěvě v její komůrce.
„To, pane, nesmíte,“ prosila ho žena a postavila se před kolovrat. Začali se o něj přetahovat. Pán se rozběsnil tak, že chytil ženu pod krkem a vystrčil ji z okna. Pád na zámecké nádvoří nepřežila.

Hrabě pozdě litoval toho, co udělal. Celý den a noc bloudil nešťastný po zámku a volal svou ženu. K ránu pak šílený smutkem sedl na koně a zmizel ve zvedající se mlze. Podle stop pak jeho sloužící zjistili, že zamířil do Saska. Nikdo už ho ve Šluknově neviděl. Místní se jen doslechli, že se údajně nechával najímat jako žoldák, až v jedné potyčce přišel o život.

Zato začali vídat za měsíčních nocí na zámeckých chodbách bílou postavu ženy. Mlčky vždy prošla kolem a zmizela. Pokud ale potkala nějakého žárlivce, zastavila se a pohrozila mu prstem. Jestli to na vyléčení ze žárlivosti stačilo, to už pak ale nikdo nikdy nezjistil...

autor: Jana Ksandrová

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Pověst z Libochovic: Pokud chcete zůstat mladí, zajeďte na zámek

Měli by tam podle pověsti mít kouzelné zrcadlo. Kdo se do něj podívá, jako by se pro něj čas zastavil, zůstane tak mladý, jaký právě v tu chvíli je.
Pověst z Třebenicka: Poklad hledejte u hřbitova

Poklady se skrývají na nejrůznějších místech. Jeden by mohl být u třebenického hřbitova. Kde, to věděla žena, která už ale ke smůle hledačů pokladů dávno nežije.
Pověst z Děčínska: Kdo může za vznik Pravčické brány

Pravčická brána nebyla kdysi bránou, jak ji známe dnes, ale pouhým velkým převisem. Okolo se pak rozprostírala skaliska připomínající městečko. Tak praví legenda.