Pověst z Jiřetínska: V jeskyni Komora se pořádně rozhlédněte kolem

Nic mu nebylo platné, že se bránil, že je nevinný. Odvedli ho do šatlavy, kde měl počkat na vykonání rozsudku. Ráno ho pak odvezli v káře na blízký Šibeniční vrch, kde stála – jak název jasně říká – šibenice, a tam ho popravili. Podle dobových listin se v Jiřetíně pod Jedlovou vykonávalo takzvané hrdelní právo až do roku 1765.

Podle pověsti ale Fridolín na šibenici neskončil. Lidem a dokonce i žalářníkovi ho bylo líto, věřili v jeho nevinu, a tak mu v noci pomohli dostat se z vězení. Místo něj žalářník nastrčil pobertu, kterého drábové strčili do šatlavy v noci před plánovanou popravou Fridolína. Někoho připravil o život, a tak si podle žalářníka šibenici zasloužil.

A kdo byl Fridolín? Sirotek, který už od dětských let sloužil u jednoho bohatého sedláka. Pásl a hlídal mu koně. Jednou se ale vrátil a jedno ze zvířat chybělo. „Usnul jsem, a když jsem se probudil, byl kůň pryč. Hledal jsem všude, ale marně,“ říkal.

Zatímco lidé mu věřili, protože prý byl sice trochu podivín, ale především dobrák, sedlák byl přesvědčen, že Fridolín koně ukradl a možná i zabil a maso někde schoval. Soud dal na slova sedláka, a protože krádež koně byl tehdy těžký zločin, odsoudil Fridolína na šibenici.

Malý Stožec|foto:Eva Bucharová,Český rozhlas

Fridolín po úteku z vězení zamířil hluboko do lesů. Věděl, že pod kopcem Malý Stožec je jeskyně, kde je sucho a dá se tam přespat. Navíc šlo o místo, které lidé považovali za tajemné a trochu i magické. Z jedné strany totiž kopec připomíná lidský obličej, proto se mu také říkalo Obří hlava nebo Obličejová hora.

Fridolín v jeskyni, která dostala jméno Komora, nakonec zůstal. Vchod byl nenápadný, nevelká jeskyně vystlaná listím mu přišla docela útulná. Živil se tím, co dal les, ale na křivdu nezapomněl. Stal se z něj loupežník. Přepadával a bral ale podle pověsti jen bohatým, chudým naopak dával. I proto ho lesníci, kteří o jeho skrýši věděli, neudali. Ještě mu v zimě, kdy se bál ven, aby ho neprozradily stopy, nosili jídlo.

Uběhlo patnáct let. Až přišla doba, kdy jako by se po Fridolínovi slehla zem. „Musíme se jít podívat, co s ním je. Může být nemocný,“ napadlo ty, kteří o jeho skrýši věděli. Zašli tedy do jeskyně a tam už našli jen mrtvé tělo.

Malý Stožec ještě nerozsypal vlivem eroze do typického kužele. Proto zde můžeme obdivovat krystalizaci znělce v původní podobě|foto:Martin Zíka

Loupežníka pohřbili nedaleko jeho skrýše. V jeskyni pak našli spoustu drahocenných předmětů.

Zvěst o smrti Friedricha Raucha se rychle roznesla – už nebylo, co tajit. Než stihli lidé jeho poklady rozebrat, zasáhla vrchnost a poslala k jeskyni sluhy s vozem. Prý se povoz musel třikrát obrátit, než byla jeskyně prázdná.

Ale kdo ví. Sice už  jeskyni Komoru zkoumali geologové a podívat se tam byla spousta turistů, ale co když tam ještě nějaký malý poklad po Friedrichovi přece jen někde zůstal zakopaný?    

Malý Stožec|foto:Eva Bucharová,Český rozhlas