Pověst z Děčínska: Na Vrabinci v noci nelétají vrabci, ale havrani

Natož aby tam přespával. Jenže právě v noci může potkat ještě dalšího ducha hradu. Nejen v adventní čas tam prý bloudívá také černý rytíř, kolem kterého poletuje hejno havranů.

Jde o šlechtice Damiána, který žil kdysi dávno podle pověsti na Vrabinci. Měl tři krásné dcery. Žilo by se jim možná dobře, nemít za souseda chamtivého rytíře ze Střekova. Byl otcem tří synů, a tak neměl daleko k nápadu, že své panství rozšíří právě jejich svatbou s dcerami Damiána.

Havran, noc (ilustrační foto)|foto:Fotobanka Pixabay

V té době se nad hradem objevilo hejno havranů. Sedlo si na hradby a nechtělo odletět.
„Je to zlé znamení,“ říkali si všichni na Vrabinci.
Pán nechal posílit hlídky, sám o nocích chodil hradem, aby mohl případně zasáhnout, kdyby se stalo něco zlého. Jenže pak ptáci odletěli, nějaký čas se nic nedělo a všichni se opět začali cítit bezpečně.

Jeden den se ale u brány objevil posel pána ze Střekova a že jeho pán žádá Damiána o ruku vrabinských dívek. Rytíř Damián byl dobrý člověk a nechtěl svůj rod spojovat s lapkou. Dobře totiž vědel, kdo je jeho soused - že přepadává a okrádá kupce na jejich cestě podél Labe do Saska. Posla tedy vyhnal.
„Vyřiď svému pánovi, že svatba nebude,“ řekl mu.

A bude, rozzlobil se pán ze Střekova. Když to nejde po dobrém, půjde to lstí. Vybral ze své družiny ty nejotrlejší muže a převlékl je za mnichy. Ti se pak vydali na Vrabinec.

Došli k němu v podvečer - a kdo by vyháněl zbožné muže do noci! Na Vrabinci jim nejen otevřeli brány, ale také je pohostili a nabídli nocleh.

Muži jen počkali, až všichni usnou, a pak potají otevřeli bránu zbrojnošům pána ze Střekova, kteří se mezi tím ukryli v lese u hradu. Ti povražili posádku, zabili i Damiána a sídlo zapálili. A už se radovali, že si odvedou tři mladé šlechtičny. Jak ale zjistili, těm se podařilo utéct z Vrabince tajnou chodbou do lesa a prchaly směrem k Labi.

Zbrojnoši věděli, že se bez dívek nemohou na Střekov vrátit, pán by je nechal zbičovat, a tak se vydali za šlechtičnami. Dohonili je a obklíčili asi kilometr od Vrabince, na okraji skály nad řekou.
„Nikdy nás nedostanete, to raději smrt,“ vykřikla jedna z dívek a všechny tři skočily dolů.

Skále se od té doby říká Dívčí skok a nešťastný Damián od té doby prý bloudí Vrabincem s hejnem havranů kolem hlavy a dívky hledá.

Jiná verze pověsti sice nemá tak drastický konec - tvrdí, že pod skálou rostlo u Labe rákosí a to dívkám zachránilo život, ale co s nimi bylo dál, už neříká.

Zbytky hradu Vrabince na Děčínsku|foto:Eva Bucharová,Český rozhlas