Pověst z Děčínska: Proč se nevyplácí hrát si na ducha
Kdo si hraje na ducha, může špatně skončit. Potvrzuje to pověst z Jiříkova. A nic nemění ani to, že v tom byla i láska.
V Jiříkově podle pověsti kdysi žil mladý muž který se zamilovat do jedné dívky. Ta ale měla oči pro někoho jiného. Zamilovaný mladík proto přemýšlel, jak ji přesvědčit, že jen on je ten nejsprávnější nápadník.
Samozřejmě věděl o dívce všechno, i to, že chodí často kolem hřbitovní zdi. Tak ho napadlo, že se převlékne za ducha a trochu ji vystraší. Pak se vydá domnělého ducha jakoby zahnat a tím se ukáže coby hrdina a získá dívčino srdce.
Převlékl se do bílého hábitu a vydal se ke hřbitovu. Bylo mu jasné, že když si hraje na ducha nějakého nebožtíka, měl by tam být v noci, ale na to neměl odvahu. Navíc dívka by přece kolem hřbitovní zdi v noci nešla!
Číhal na svou vyvolenou, ale ta si dávala načas. A tak ho místo ní zahlédl někdo jiný z Jiříkova. Jak šly dny, tak někdo další a další.
Taková událost – vidět ducha – to se hned rozkřikne. Lidé se začali cestě u hřbitova vyhýbat. Muž přesto doufal, že jeho milá konečně přijde, a proto se u zdi v převlečení za ducha zdržoval dál. Co jeden neudělá pro lásku…
Nevěděl, že mezi tím přišel do Jiříkova pocestný a samozřejmě se v hostinci dozvěděl, že místní se bojí ducha. Ten že se objevuje za dne u hřbitovní zdi.
„Duch nějakého mrtvého ze hřbitova a vy jste ho viděli ve dne?“ divil se pocestný. A pak se usmál a nabídl se, že je ducha zbaví. Oni mu pak za to nalijí zadarmo pár piv.
Vzal hůl a zamířil ke hřbitovu. Jak šel kolem zdi, zahlédl cosi bílého. „Duchu stůj,“ vykřikl. Domnělý duch se dal na útěk, protože si dobře všiml hole, kterou držel pocestný v ruce. Ten ho ale doběhl a udeřil. Duch udělal několik kroků a zmizel.
Pocestný se vrátil do hostince, kde všechno vyprávěl a místní mu nalévali. „Myslel jsem, že se někdo za ducha převlékl, když se zjevuje ve dne, a straší vás. Ale jak jsem ho jednou udeřil zmizel, tak to snad opravdu byl duch,“ řekl.
Skupinka Jiříkovských se druhý den vypravila ke hřbitovu přesvědčit se, že duch je pryč. Místo toho našli u zdi muže, kterého dobře znali, celého v bílém. Byl mrtvý. Ukázalo se, že pocestnému zmizel z očí proto, že při útěku zakopl a spadl do prohlubně u zdi, kde si rozbil hlavu o kámen.
Pokud se tedy zamilujete do někoho a budete ho chtít zaujmout, určitě si nehrajte na ducha. Jsou lepší nápady.
Související
-
Pověst z Děčínska: Za jméno můstku prý může lakomství sedláků
Proč se mostku přes Jílovský potok v části Děčína Podmokly říká Ovčí? Podle historických záznamů tu stojí od začátku 18. století. A hádanka kolem názvu není těžká.
-
Pověst z Ústecka: Jak trpaslíci trestají chamtivost
Uhlíři, to nikdy neměli lehké – žili jako nejchudší z nejchudších. A to platilo i o muži, který kdysi v milířích vyráběl dřevěné uhlí mezi Tisou a Rájcem
-
Pověst z Teplicka: V oseckém klášteře strašil mnichy zemřelý opat
Stalo se uprostřed léta roku 1749. Odbila půlnoc, rozrazilo vrata cisterciáckého kláštera v Oseku čtyřspřeží, které táhlo černý kočár. Zářil, jako by uvnitř plál plamen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.