Pověst z Ústecka: Jak trpaslíci trestají chamtivost

Dřel se od úsvitu do noci, pomáhala mu žena, děti, ale ke slušné obživě to nestačilo. Když už se nemohl na tu bídu dál dívat, uzrálo v něm rozhodnutí, že půjde pytlačit. V té době to byl těžký zločin. Vrchnost si zvěř ve svých lesích důkladně hlídala a trestala pytlačení i smrtí.

Procházel lesem, ale stále nebyl rozhodnutý, které místo je to nejlepší, kam by položil oka, do kterých chtěl něco chytit. Až došel ke skalám.

Tam se před ním cosi pohnulo. „Ha, zajíc, tady bude to správné místo,“ řekl si. Než ale stihl cokoliv udělat, objevil se před ním malý mužíček. Nos jako skobu, vousy dlouhé téměř do pasu a pronikavé oči.

„Nejsem zajíc,“ řekl, jako by četl uhlířovy myšlenky. „Co tady pohledáváš, sem nikdo nesmí,“ dodal.

Skalní skrýše|foto:Eva Bucharová, Český rozhlas

Uhlíř si vzpomněl, že se povídá, že ve skalách žijí trpaslíci a mají tam ukryté poklady. Lidé se ale báli tam chodit, protože malí mužíčci každému dělali jen naschvály a někteří lidé se ze skal ani nevrátili. Ze strachu, co bude s ním, raději přiznal, proč přišel, a že pytláka ze sebe chtěl udělat kvůli bídě rodiny. A že ke skalám zabloudil náhodou, protože se zamyslel.

„Mohlo by tě to stát život, i kdybys ulovil jen toho zajíce. A jak by bez tebe tvoje rodina přežila?“ vyčetl mu mužíček. „Ale že jsi upřímný, pomůžu ti,“ pokýval hlavou a klepl na skálu.

Ta se otevřela a uhlíř uviděl jeskyni plnou pokladů. „Támhle v koutě jsou zlaté mince. Naber si, kolik uneseš a běž domů,“ řekl mužíček. „Ale ne víc, jinak o všechno přijdeš,“ upozornil.

Muž si naplnil kapsy tak, že přidat ještě minci, popraskaly by mu. Když vyšel ze skály, ta se zavřela a mužíček zmizel.

Uhlíř radostně běžel lesem domů. Netušil, že se trpaslíci rozhodli jeho poctivost vyzkoušet. Najednou se totiž před ním na cestě něco zatřpytilo.

„Možná trpaslíci dali mince i někomu přede mnou a on tu nějakou ztratil,“ napadlo uhlíře. Vzpomněl si sice na varování trpaslíka, ale ten byl přece daleko za ním. Překročil kořen, za kterým se třpyt a zlatavá záře objevily, a shýbl se. Jak to udělal, vysypaly se mu z kapsy všechny zlaté mince a sotva dopadly na zem, změnily se v bláto. A to ještě uhlíř netušil, že kořen, který právě překročil, je bludný.

Les se náhle změnil, stromy po něm natahovaly větve, do tváře mu šlehalo jehličí, nohy se zaplétaly do ostružiní, padal přes kořeny. Bloudil lesem až do rána, cestu domů našel až za světla.

Celý poškrábaný a dotlučený došel domů. Styděl se za svoji chamtivost tak, že nikomu o svém nočním dobrodružství nevyprávěl a dál trpělivě třel bídu s nouzí i se svojí rodinou.

Občas ho sice napadlo, že půjde do skal, omluví se trpaslíkům a požádá je znovu o zlaté mince. Ale nikdy k tomu už nenašel odvahu.