Ploskovice a Tábor: kameny spadlé z nebe, hornický Měděnec a popularizace montánní archeologie

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o prvním zaznamenaném případu partenogeneze čili samobřezosti u krokodýlů, upozorníme na aktivitu vulkanické kaldery Campi Flegrei u italské Neapole, která by mohla hrozit výbuchem, navštívíme centrum Londýna, kde se archeologům podařilo odkrýt základy římského mauzolea i s mozaikovou podlahou, připomeneme start experimentální plavby českých archeologů na dlabaném dubovém člunu přes Egejské moře a vzpomeneme prvního pozemského vyslance v mezihvězdném prostoru, sondu Pioneer 10.

Ploskovice a Tábor: Kameny z nebe

Kámen z meteoritického pádu na Táborsku v roce 1753|foto:Národní muzeum Praha

Ještě v 18. století byla představa, že k nám z vesmíru mohou padat kameny, pro většinu vědců zcela nepřijatelná. Raději vymýšleli jiné, často velmi neobvyklé teorie o původu „kamenů z nebe“ – pokud je tedy rovnou neoznačili za produkt něčí fantazie. Ke správnému pochopení skutečné podstaty meteoritů pomohly i dvě události v Čechách, které mají letos kulaté výročí. K prvnímu zaznamenanému hromadnému pádu meteoritů na území Čech došlo u Ploskovic na Litoměřicku; před třemi sty lety, 22. června roku 1723. K druhému pádu meteoritického deště u nás došlo 3. července 1753 u osady Strkova na Táborsku. O obou událostech nám v roce 2003 vyprávěla specialistka na meteority Marcela Bukovanská. Byly nalezené meteority něčím zajímavé?

Kámen z meteoritického pádu na Táborsku v roce 1753|foto:Národní muzeum Praha

I přes všechna svědectví a důkazy však nebyli mnozí vědci stále ochotni připustit kosmický původ meteoritů – nejen těch ploskovických a táborských, ale vůbec všech. Prvním, kdo v nové době přišel s myšlenkou o kosmickém původu meteoritů byl roku 1794 německý fyzik Ernst Chladni. Jeho myšlenky nebyly samozřejmě přijaty hned – ale nakonec přijaty byly. Smířili se s nimi i největší odpůrci „kamenů z nebe“, ctihodní členové pařížské Akademie. Pod tíhou důkazů. Před dvěma sty dvaceti lety, 26. dubna roku 1803 totiž došlo k hromadnému pádu meteoritů u obce l’Aigle v Normandii. Svědectví o pádu tří tisíc kamenů pozorovaném a popsaném mnoha svědky, už prostě nešlo označit za halucinaci nebo „lidovou zkazku“. Vědecká komise Akademie uznala pozorovaný jev za nepopiratelnou skutečnost. Což byl první krok na cestě ke konečnému uznání vesmírného původu meteoritů. Která byla ovšem ještě dlouhá a spletitá.

Po stopách krušnohorských horníků

Více než deset let trvala přeshraniční badatelská spolupráce našich a saských odborníků, věnovaná v rámci projektů ArchaeoMontan hornické historii Krušných hor. A to především té středověké. Na počátku projektu stál objev dobře dochovaných středověkých dolů pod saským městem Dippoldiswalde. Nejzajímavějším objevem na české straně bylo komplexně prozkoumané hornické sídliště na tzv. Kremsigeru u Přísečnice na Chomutovsku.

Muzeum středověkého hornictví v Krušných horách v Dippoldiswalde |foto:Tomáš Kopecký

Hornická krajina Erzgebirge/ Krušnohoří byla shodou okolností nedlouho po skončení projektů ArchaeoMontan zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Na této vlně se pak následně svezl i menší projekt ArchaeoMontan@School. Jedním z jeho výstupů je popularizační publikace o montánní archeologii, tedy archeologii hornictví, v Krušných horách, vydaná v loňském roce. Ta pro změnu inspirovala naše čtyřdílné hornické povídání, jehož poslední část si můžete poslechnout.

Montánní archeologie v Krušných horách|foto:Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech

Jak to dnes vypadá v Dippoldiswalde? K objevu tamních starých dolů přispěla povodeň a následné propady půdy do vykutaných dutin, o nichž se do té doby nevědělo. Aby se půda dál nepropadala, podzemí bylo nutno sanovat a tím navždy znepřístupnit. Než se k tomu přistoupilo, podzemí prozkoumali archeologové a vynesli z něj spoustu zajímavých hornických artefaktů, včetně vzácných nálezů ze dřeva. Co všechno se tam našlo a jakým způsobem se s nalezenými předměty dál pracuje, aby nevyschly a nerozpadly se? O tom, ale také o dolech na českém Měděnci, hovoří Kryštof Derner z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě.

Popularizační publikace Kryštofa Dernera, kterou jsme se inspirovali při našem povídání, je jakýmsi stručným úvodem do archeologie hornictví ve světovém dědictví UNESCO. Jak ale uslyšíte, pro veřejnost tu není jen knížka. Jsou i další možnosti, jak se naplno ponořit do historie krušnohorského hornictví: prostřednictvím mobilních aplikací nebo osobní návštěvou.