Otřesy a láva. Čeští geofyzici na Islandu a budoucnost našich lesů nejen na území Českého Švýcarska

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme brazilské žabky, které „vřeští“ tak vysokými hlasy, že je lidské ucho neslyší, a také žlutokap šedý, vzácnou australskou rostlinu, která roste a někdy i kvete v liberecké Botanické zahradě; povíme si o záhadném nálezu fosilních trilobitů na jedné brněnské skládce, zmíníme se o výzkumu, který prokázal, že jihoameričtí lovci a sběrači měli před příchodem psů za domácí mazlíčky lišky a prohlédneme si krásné mytologické fresky, objevené nedávno v italských Pompejích.

Island: Otřesy, pukliny a láva

Stanice seismické sítě REYKJANET Geofyzikálního ústavu AV ČR na Islandu|foto:Jakub Klicpera, Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky

Geofyzikální ústav Akademie věd provozuje už deset let síť seismických stanic na islandském poloostrově Reykjanes. V době, kdy ji tam budoval, to bylo poměrně klidné místo. Země se tam třásla jen trochu, asi tak, jako u nás v západních Čechách. Také tam mají naši vědci svou síť seismických stanic. Šlo jim o srovnání podobně se projevující seismické aktivity, pro kterou jsou typické takzvané seismické nebo zemětřesné roje. Že se situace na Islandu dramaticky změnila, je souhra náhod. Právě na poloostrově Reykjanes proběhla v posledních letech řada vulkanických erupcí a žhavé magma tam z puklin vytéká i dnes. Data, získávaná seismickými stanicemi sítě REYKJANET pražského Geofyzikálního ústavu, tím značně nabyla na významu.

Co přesně si máme představit pod pojmem „zemětřesný roj“? Z kolika stanic se skládá seismická síť REYKJANET a jak jednotlivé stanice vypadají? Zaznamenali naši vědci nějaké signály nebo předzvěsti současných vulkanických událostí? Byly některé ze stanic přímo ohroženy nebo zasaženy? O tom všem hovoří Jakub Klicpera z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze.

České Švýcarsko a české lesy

Dvě čidla na měření teploty a půdní vlhkosti, která v roce 2022 prošla požárem Českého Švýcarska|foto:Frederik Velinský, Český rozhlas Sever

Národní park České Švýcarsko postihl v létě roku 2022 velký požár, který zasáhl a místy doslova spálil na uhel více než šestnáct set hektarů lesa i dalších porostů. Příroda má velkou sílu a to, co bylo černé, je už dnes znovu převážně zelené. Jak rychle spálený terén zarůstá a čím – a bude tam jednou stejný les, jako před požárem? Nejen o obnově lesa v Českém Švýcarsku, ale také o lesním mikroklimatu, půdní vlhkosti a budoucnosti českých lesů jako takových si povídáme s botanikem Martinem Mackem z Oddělení geoekologie Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích u Prahy.

Situaci v Národním parku České Švýcarsko vědci už nějakou dobu monitorují – dělali to dávno před požárem i před kůrovcovou kalamitou, která mu předcházela, a to v rámci výzkumu lesního mikroklimatu v lesích mírného pásma. Jak může podobný výzkum přispět například k modelování budoucích účinků klimatických změn na naši přírodu? A jaké u nás jednou porostou lesy?