Obrazy z pravěké keramiky, Kristiánova legenda a její význam pro historii: co bychom bez ní nevěděli

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že kouř z hořících lesů v Kanadě letos v létě dolétl až do Evropy, zmíníme se o aktivitách středověkých velrybářů, kteří v Atlantiku doslova vylovili některé druhy kytovců, a také o objevech archeologů na trase budoucí dálnice D35 na Orlickoústecku; povíme si o práci české družice VZLUSAT-2, která domů posílá krásné fotografie, a nakonec vám prozradíme, že americká NASA buduje tým, který by se měl zabývat výzkumem „neidentifikovaných anomálních jevů", označovaných dříve jako UFO.

„Obrazy“ z pravěké keramiky

Rekonstrukce původního vzhledu výzdoby zvoncovitého poháru ze středních Čech|foto:Julie Turková

K nejčastějším archeologickým nálezům patří vedle kamenných artefaktů a nejrůznějších kostí také střepy pravěké keramiky. Střepy, ze kterých se často dají složit i celé, tisíce let staré nádoby. Pro archeology jsou velmi důležité. Mívají totiž typické tvary a také typickou výzdobu, podle které je možné tyto nádoby – a všechno co leží v zemi spolu s nimi – datovat a řadit do takzvaných archeologických kultur. Na výzdobu pravěkých nádob se odborníci často dívají čistě technicky, z pohledu oné typologie. Je ale možné, že tato výzdoba nese i nějakou informaci o lidech a době ve které žili?

Nádoba kultury nálevkovitých pohárů z polských Bronocic. Ve výzdobě lze nalézt motivy představující základní prvky světa eneolitických zemědělců (podle: Milisauskas, Kruk & Hudson)|foto:Julie Turková

O pravěkých kulturách a výzdobě keramických nádob si povídáme s archeologem Janem Turkem z Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky v Praze. Jak bychom si mohli vyložit některé motivy, používané při výzdobě pravěkých nádob? Opravdu něco znamenají? Vydejte se s námi do světa slunečních kruhů, spojených trojúhelníků, šachovnic, zubatých vlnovek a kníratých džbánů!

Stále tajemný Kristián, 2. část

sv. Václav|foto:Elena Horálková

Jak jsme si říkali před týdnem, nejvýznamnějším písemným pramenem pro období našeho 10. století je tzv. Kristiánova legenda, popisující počátky křesťanství v Čechách a zejména „život a utrpení svatého Václava a jeho báby Ludmily“. Zároveň je to pramen velmi problematický – jednak proto, že se jedná o legendu, popisující životy svatých, kdy, jak známo, šlo spíše o zázraky než o reálné vypsání dějů, a pak také proto, že vůbec není jisté, kdy Kristiánova legenda vznikla. Autor Kristiánovy legendy své dílo v prologu připsal pražskému biskupu Vojtěchovi, kterého dokonce označuje za svého synovce. Protože svatý Vojtěch zemřel v roce 997, automaticky by z toho vyplývala datace Kristiána někam ke konci 10. století. Jenže nejstarší objevený přepis této legendy pochází až ze století dvanáctého.

Svatá Ludmila na okně kostela sv. Cyrila a Metoděje|foto:Renata Sedmakova, Shutterstock

O skutečné stáří Kristiána vedou historici spor dlouhá desetiletí; někdy má navrch strana, prosazující vznik v 10. století, jindy zase badatelé, kteří text považují za podvrh z 12. nebo dokonce 14. století. Jaký názor převažuje dnes? O Kristiánovi stejně jako před týdnem hovoří Petr Kubín z Katedry církevních dějin a literární historie Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. On sám klade vznik Kristiánovy legendy s velkou pravděpodobností do druhé poloviny 12. století. O co se jeho hypotéza opírá? A co by to pro českou historii znamenalo, kdyby hypotetický Kristián napsal své dílo o dvě nebo o čtyři století později?