Studánka, z níž by mohl pít i Sámo, vnímání magnetického pole Země a živočichové jako elektrárny
Objev raně středověké studny u Liběšovic (4:47) – Historie: Stanley našel Livingstona (16:47) – Kniha: Duchové vesmíru (21:44) – Desatero smyslů, 7. část: Magnetorecepce a elektrické pole (25:33)
V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme problémech s plovoucí pemzou, která se dostala na hladinu po výbuchu podmořské sopky a teď komplikuje život obyvatelům japonských ostrovů, představíme také dva zajímavé archeologické objevy – neolitický rondel z Nedošína u Litomyšle a mayskou kánoi z krasového jezírka nedaleko chrámového města Mayů Chichén Itzá v Mexiku, se sondou Juno se podíváme na zoubek největší bouři ve Sluneční soustavě, která už několik set let zuří na Jupiteru a povíme si o možných budoucích nástupcích Mezinárodní vesmírné stanice ISS, která podle všeho nejpozději v roce 2030 půjde do starého železa.
Studánka u Liběšovic, nedaleko vrchu Rubín
U Liběšovic na Podbořansku, v nejzazším jihozápadním cípu Ústeckého kraje, došlo nedávno k výjimečnému objevu dřevěné konstrukce raně středověké studny – nebo spíš studánky. Voda se z ní brala v 7. století po Kristu. Archeologové jí proto s nadsázkou začali říkat Sámova studánka. Je to nejstarší studna a zároveň nejstarší dřevěná konstrukce, která se kdy našla v severozápadních Čechách. Jak uslyšíte, stačilo málo a nemusela být vůbec objevena. Našlo se u Liběšovic kromě studny i něco jiného a co bude se studánkou – nebo lépe řečeno s její dřevěnou konstrukcí – dál?
Proč se u Liběšovic kopalo do země a jak k vzácnému nálezu došlo nám prozradil vedoucí zmíněného archeologického výzkumu Vojtěch Peksa z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě. Odborníkům se podařilo studnu poměrně přesně datovat, a to z ní samé – konkrétně z dubového dřeva, které bylo použito na stavbu konstrukce. Jak se vůbec takové datování dělá?
Desatero smyslů, 7. část: Magnetorecepce a elektrické pole
Systémů, podle kterých živočichové hledají cestu a orientují se v krajině, je celá řada. Mnohé z nich jsme už jmenovali v minulém pořadu; tu největší zajímavost jsme si nechali do poslední části našeho seriálu o smyslech. I tentokrát je naším hostem biolog, biotechnolog a popularizátor vědy profesor Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, autor knihy „Desatero smyslů“, která nás k našemu velkému podzimnímu povídání inspirovala.
Zcela speciální smysl, který pomáhá v orientaci některým živočichům, je magnetorecepce, čili vnímání magnetického pole Země. Tato oblast smyslového vnímání je pro nás zvláště zajímavá, protože řadu objevů na tomto poli učinili čeští vědci – možná si vzpomenete, že jsme před několika lety některé z nich zpovídali i v našem pořadu. S tímto objevem je spjata zajímavá a v mnohém i poučná historie... Posledním smyslem, o kterém si budeme povídat je vnímání elektrického pole. Někteří živočichové, především paúhoři, dovedou generovat výboje o síle 800 voltů i více, aby omráčili potenciální kořist. Sami sebe však kupodivu neomráčí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.