Nový pavouk z Moravy

Objevitelem pavouka stepníka moravského je zoolog Milan Řezáč z entomologického oddělení Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze. Ptali jsme se ho...

Stepníků žije po světě pochopitelně mnohem víc druhů. Jak moc jsou rozšířeni a co mají společného?

Stepníci, to je název pro celou čeleď pavouků. Rod Eresus, který se vyskytuje ve střední Evropě, je rozšířen pouze v oblasti takzvaného palearktu, což je oblast zahrnující Evropu a severní část Asie. Stepníci tuto oblast téměř celou kolonizovali, takže se vyskytují od Číny až po Portugalsko a Kanárské ostrovy. Rod Eresus žije v poměrně hlubokých norách v půdě, a tak jsou to pavouci, kteří mají netypicky krátké nohy. Bývá u nich také velice zřetelný pohlavní dimorfismus, což je jev, kdy samec se výrazně morfologicky liší od samice. Ta bývá většinou větší a samec bývá zase barevnější.

Donedávna se mělo za to, že u nás žije pouze jeden druh stepníka - stepník rudý. Pak byl v Bavorsku znovuobjeven stepník černonohý a protože se dalo předpokládat, že tento druh stepníka by se mohl vyskytovat i u nás, začal po něm Milan Řezáč intenzivně pátrat. Jeho výskyt skutečně prokázal; přitom však narazil ve sbírkách pražského Národního muzea na exempláře stepníků původem z jihu Moravy, kteří se nepodobali ani jednomu z obou známých druhů. Po zevrubném studiu v řadě našich i velkých evropských sbírek nakonec zjistil, že má před sebou dosud nepopsaný druh stepníka. Dal mu jméno stepník moravský, latinsky Eresus moravicus.

Jak stepník moravský vypadá?

Stepník moravský je velice krásné zvíře. Je to druh, který patří mezi ty skutečně největší ve střední Evropě, především díky samicím, jejichž tělo dorůstá dvou centimetrů; s nohama měří až tři a půl centimetru. Samci jsou menší - i s nohama dorůstají do dvou centimetrů. Samice tráví celý život v norách, takže ani nepotřebují nějaké speciální zbarvení. Jsou celé sametově černé, jen na hlavě mají svítivě oranžovou skvrnu. Funkce té skvrny ještě nebyla nijak studována. Stepníci moravští jsou takoví chlupatí, skutečně sametoví, a ta oranžová skvrna u samic, to je znak, který se vyskytuje mezi středoevropskými druhy stepníků pouze u tohoto druhu. Samci jsou tedy menší a jsou zbarveni naprosto jinak. To jsou zvířata, která trochu připomínají berušku. Hlavohruď, to je přední část pavoučího těla, mají černou, ale zadeček je celý červený a na tom červeném podkladě jsou čtyři černé tečky. Takovéto zbarvení mají třeba i některé druhy ploštic, říká se mu aposematické. Živočichové, kteří jsou takto zbarvení, bývají často nechutní a nestravitelní. Tím zbarvením vysílají signál potenciálním predátorům - "nežer mě, mohlo by se ti ze mně udělat špatně!" Pavouci tohoto zbarvení využívají, aby byli chráněni proti predátorům, kteří vyhledávají svou kořist pomocí zraku, to znamená ve dne. Ti samci jsou výrazně odlišní oproti samicím kvůli tomu, že narozdíl od nich netráví celý život v noře. Když přijde lásky čas, tak ze svých nor musí vylézt a musí pátrat po norách samic. A v ten okamžik jsou velice zranitelní a musí se tedy nějakým způsobem chránit. To samice nikdy nezažijí, protože ty jsou ve své noře celý život.

Za to, že jsou stepníci tak málo probádaní, tedy zřejmě může zejména jejich skrytý způsob života. Žijí v norách - ale jak tyto nory vypadají?

Nora je vertikální, tak deset centimetrů hluboká, a její ústí je zakryté stříškou, do které pavouk zapřádá částečky detritu a zbytky rostlin, které se nacházejí v okolí té nory, takže pozorovatel přírody, i když jde po lokalitě s těmi norami, tak si vůbec ničeho nemusí všimnout. Pokud neleze po čtyřech, tak nemá naprosto šanci ústí nor nalézt. To je jeden důvod, proč tento pavouk byl dosud tak málo studován. Další důvod je, že to jsou živočichové, kteří jsou omezeni na celkem vzácné biotopy, žijí skutečně na pár lokalitách a ta jejich vzácnost samozřejmě také hraje roli v jejich neprobádanosti. Stepník moravský se vyskytuje pouze na jižní Moravě. To je oblast, která je v rámci České republiky nejsušší a nejteplejší a ti stepníci, jak už jejich název napovídá, jsou živočichové, kteří mají rádi stepní společenstva. To jsou společenstva závislá na výhřevných stanovištích osluněných sluncem, která jsou velice suchá. Taková společenstva se koncentrují v České republice právě do té panonské oblasti na jižní Moravě. Pokud bychom chtěli po výskytu stepníka moravského pátrat podrobněji, tak pak musíme na prvním místě zmínit asi oblast Pálavy a Podyjí, údolí Jihlavy, Oslavy, oblast takzvaných Bzeneckých písků na Hodonínsku, Břeclavsko nebo nápadný vápencový kopec nad Tišnovem, který se jmenuje Květnice. To je významná lokalita pro tento druh, protože tam jsem toho pavouka viděl poprvé živého a hlavně - z této lokality pochází takzvané typové exempláře, což jsou exempláře použité pro popis. Proto, aby se nikdy nezapomnělo, o jaký druh se skutečně jedná, tak je potřeba právě populaci na této lokalitě nejvíce chránit.

Abychom mohli nějakého živočicha účinně chránit, musíme ho nejdřív dobře poznat. Platí to samozřejmě i o pavouku stepníku moravském. Kolik toho o něm odborníci vědí?

Stepník moravský má kromě sítě ještě jednu účinnou zbraň, a tou je silný jed. Natolik silný, že jeho účinky na sobě po kousnutí pavoukem pocítí i člověk. Může jed stepníka moravského lidem nějak výrazněji ublížit?

S určitostí to nevíme. Za tu krátkou dobu, která od objevu stepníka moravského uplynula, nebyla žádná podobná událost zaznamenána.

Pokud tedy na stepníka moravského někde v přírodě narazíte, zbytečně neexperimentujte a nesnažte se na něj sahat. Potěšte se raději jen pohledem na jednoho z našich nejvzácnějších pavouků, obývajícího jihomoravské stepi, na které se konečně díky aktivitě ochranářů vrací pastva, zabraňující zarůstání lokalit s cennými stepními společenstvy dřevinami. Pokud budete šťastnou náhodou mít u sebe fotoaparát, pak je to ještě lepší, říká na závěr našeho rozhovoru Milan Řezáč z entomologického oddělení Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze. Vidět stepníka moravského je totiž opravdu vzácnost. Natož ho vyfotit.

K rozhovoru zbývá dodat už jen kontakt. O svých zážitcích se stepníky můžete Milanu Řezáčovi psát na e-mail rezac@vurv.cz a nebo můžete volat na číslo 233 022 416.

Vysíláno v Planetáriu č. 07/2009, 14.-20. února 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (15:09).