Navigátoři a jejich mapy: jak se orientovat v Pacifiku a jak projít genetickým „hrdlem láhve“
Navigace domorodých mořeplavců (4:58) – Příběhy se čtyřkou: Gibraltar (22:19) – Mýty, omyly a novinky astronomie: Slunce (25:55) – Jak ustát genetické „hrdlo láhve“ (31:31)
V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že noční svícení ve městech má nejspíš vliv na tuhost listů městských stromů, která se tak stává nepřekonatelnou překážkou pro listožravý hmyz, prozradíme vám, že indonéští „hobiti“ z ostrova Flores jsou nejspíše potomky hominidů druhu Homo erectus, navštívíme pohřebiště z doby stěhování národů v Holešově na Kroměřížsku, zmíníme se o objevu rezervoárů tekuté vody v kůře Marsu a nakonec také o čínských plánech na vybudování vlastní sítě družic, umožňující vysokorychlostní připojení k internetu kdekoliv na světě.
Ostrovy skryté za dalekým obzorem
Už je to pěkných pár století, co jsme si my, Evropané, navykli používat orientační a navigační pomůcky a metody, jejichž klasickým vyjádřením je vztah ke světovým stranám, mapa nebo docela nově třeba globální systém GPS. Své chápání geografického prostoru jsme rozšířili přes moře a oceány do celého světa. Ne všude se stoprocentně uchytilo. Dodnes jsou na Zemi místa, kde se lidé orientují jinak, protože je to pro ně přirozenější. A my si povíme, jak – pro nás nezvykle – se dá ještě geografický prostor uchopit a jaký prospěch bychom mohli mít z toho, kdybychom se o tom aspoň trochu poučili.
Jak se vůbec systémy orientace a navigace formují a utvářejí? Co určuje jejich podobu? O tom hovoří kartograf, kulturní geograf a antropolog Jan Daniel Bláha z katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem... U nás je to jasné. Vyjádřením našeho smyslu pro orientaci je mapa, ve své zjednodušené podstatě „obraz“ terénu z ptačího pohledu. Jak se však orientovali třeba domorodí plavci v Oceánii? Jak ve vodních dálavách Pacifiku trefili z ostrova na ostrov? Své navigační techniky v hlavě a předávali si je především ústní tradicí. Jejich poznávání, výzkum a pochopení pro nás mnohdy představují velký a někdy neřešitelný problém. Opravdu neměli žádné mapy? Nějaké se přece jen dochovaly. Ale možná byste v nich na první pohled žádné mapy nepoznali.
Jak ustát genetické „hrdlo láhve“
Nedávno jsme v našem pořadu probírali causu posledních přežívajících mamutů, které stoupající hladina světových oceánů uvěznila na Wrangelově ostrově severně od Sibiře. I když jich nebylo mnoho, přežili tam řadu tisíciletí, úspěšně se množili a jejich genetickou informaci to nijak zvlášť nepoznamenalo. Vyhynuli z jiných, zatím neobjasněných příčin. Příbuzenské svazky, ke kterým v nízké populaci jistě docházelo, přitom bývají chápány jako stoprocentní cesta do záhuby. Pokaždé to tak ale dopadnout nemusí.
Klasickou ukázkou genetické cesty do záhuby jsou španělští Habsburkové, říká biolog a popularizátor vědy Jaroslav Petr.
Související
-
K smrti vyčerpán: Müllerova mapa Čech a její tvůrce, mizející vzpomínky a strašák jménem Alzheimer
Müllerova mapa Čech z roku 1720 a její tvůrce (4:15) – Historické souvislosti: Teorie elit (20:40) – Tajemství Alzheimerovy choroby, 1. část: Není cesty zpátky (26:12)
-
Tlusté knihy plné map: z historie zeměpisných atlasů a kde se na Zemi vzaly meteority z rudé planety
Z historie zeměpisných atlasů (4:23) – Historie: Edikt z Alhambry (17:45) – Kniha měsíce: Dhuoda a její Příručka pro syna (22:35) – Meteority z Marsu, 1. část (26:33)
-
Mamutí záhada Wrangelova ostrova a pyrofilní hmyz: vyznavači ohně, dýmu, spálenišť a popela
Proč zmizeli poslední mamuti z Wrangelova ostrova? (4:35) – Procházka srpnovou oblohou (19:56) – Vyznavači ohně, dýmu, spálenišť a popela: pyrofilní hmyz (25:32)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.