Mamutí záhada Wrangelova ostrova a pyrofilní hmyz: vyznavači ohně, dýmu, spálenišť a popela

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o problémech, které přinesla klimatická změna britské Královské botanické zahradě a především jejím stromům, představíme vám objev více než dvě miliardy let starých sedimentů z afrického Gabonu, v nichž někteří vědci hledají stopy nejstaršího života, stručně vás seznámíme s historií objevu dvou unikátních kovových sekerek v Irsku, ponoříme se k vraku plachetnice u baltského ostrova Öland, naloženého lahvemi s vínem a německou minerálkou a nakonec se zmíníme o závažném problému, který budou muset řešit plánovači lidských cest na Mars – nedostatečné trvanlivosti léků.

Mamutí záhada Wrangelova ostrova

Wrangelův ostrov u břehů Sibiře, vnitrozemí|foto:Clemens Küpper, UNESCO, CC BY-SA 3.0 IGO, ©

Asi sto čtyřicet kilometrů od břehů Sibiře v Severním ledovém oceánu, na pomezí Východosibiřského a Čukotského moře, leží Wrangelův ostrov. Je velký asi jako Kréta, ale podstatně chladnější. Tato nehostinná výspa, která patří Rusku, je od roku 2004 zapsána jako přírodní rezervace na seznamu Světového dědictví UNESCO. Lidé tam už přes dvacet let trvale nežijí: v opuštěné osadě Ušakovskoje na jižním pobřeží ostrova pobývají dočasně jen vědci, správci rezervace a také vojáci... Ještě před čtyřmi až pěti tisíci lety přežívala na Wrangelově ostrově poslední malá populace mamutů srstnatých. A nebýt jakýchsi dosud nevyjasněných příčin, mohla tam žít i déle. Třeba až do současnosti.

Mroži u pobřeží Wrangelova ostrova severně od Sibiře|foto:Clemens Küpper, UNESCO, CC BY-SA 3.0 IGO, ©

Jak se vůbec mamuti na odlehlý Wrangelův ostrov dostali? O tom hovoří biolog Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. A co se asi na Wrangelově ostrově stalo, že tamní mamuti vyhynuli? Mohl to být následek nepříznivých změn v dědičné informaci, způsobených nízkým počtem rozmnožujících se jedinců? Na DNA mamutů z Wrangelova ostrova si nedávno posvítili odborníci z Centra paleogenetiky ve švédském Stockholmu. Ale objasnit mamutí záhadu se jim přes veškerou snahu nepodařilo.

Hmyzí vyznavači ohně a kouře

Střevlíček Pterostichus quadrifoveolatus na lesním ohništi po pálení klestu v Bynovci u Děčína|foto:Lukáš Blažej

V souvislosti s nedávným velkým požárem Českého Švýcarska se i k běžným milovníkům přírody dostaly informace o takzvaných pyrofilních organismech. Především o pyrofilních houbách, ale také o rostlinách nebo živočiších, kteří si zkrátka libují v ještě horkém popelu či kouři – nebo prostě jen na spáleništích. Patří mezi ně i řada hmyzích druhů – brouci, mušky nebo ploštice. Proč a jak takové prostředí vyhledávají, jaké jim to přináší výhody a co dělají, když dlouho nikde nehoří? Něco se o tom ví, ale spousta informací zatím před vědci dál zůstává skrytá.

Co to přesně znamená, když je nějaký hmyzí druh pyrofilní? Oheň a horký popel jej z nějakého důvodu jen přitahuje, nebo ho ke svému životu bezpodmínečně potřebuje? O tom nám vyprávěl Petr Kment z entomologického oddělení Přírodovědného muzea Národního muzea v Praze. Poslechněte si jeho povídání v repríze!