Kotel plný zlata, venkované a hrabivý kníže

V blátě u potoka se objevily desítky zlatých mincí. Všiml si jich kolemjdoucí nádeník Jan Koch zvaný Janota. Se zlatem se nikdy nesetkal, a tak si myslel, že jsou to mosazné knoflíky. Několik si jich vzal, že je přinese dětem na hraní. Lesklé hračky Janotových dětí upoutaly židovského obchodníka, který hned poznal, oč jde. Věc se okamžitě roznesla po Podmoklech a obyvatelé rychle vyrazili k potoku, kde objevovali další a další zlaté peníze.

Štěstí i smůla Podmokelských

I takhle mohlo vypadat místo nálezu v břehu potoka|foto:Pavel Halla

Pro vesničany to bylo veliké štěstí, protože české země se právě v této době potýkaly s hladomorem. Ovšem štěstí Podmokelských nemělo dlouhé trvání. O zlaťácích od potoka se dověděli také úředníci křivoklátského panství, v němž Podmokly ležely, a celou věci ohlásili majiteli panství knížeti Karlu Egonu Fürstenberkovi. Ten nález považoval za svůj majetek, a tak vyslal do vsi vyslal skupinku drábů pod vedením aktuára Růžičky, aby od Podmokelských zlaté mince vybrali a zjistili, kde je našli.

Růžička to na venkovany zkoušel nejprve po dobrém. Když se nesetkal s valným úspěchem, přitvrdil. Do pátrání se vložili drábové s holemi. Zbití vesničané začali rychle zlaté mince odevzdávat a také udávat sousedy, kteří tak ještě neučinili. Několika nejzatvrzelejším rozvázala jazyk až křivoklátská hladomorna.  Panští úředníci také zjistili, kam Podmokelští na zlaťáky chodí. Místo rozkopali a nalezli velký bronzový hrnec s uchem plný dalších zlatých mincí. Kníže Fürstenberk mohl být více než spokojený. A co že to vlastně křivoklátští úředníci vykopali?

Kde se vzaly fürstenberské dukáty

K místu nálezu pokladu vás dnes dovedou směrovky|foto:Pavel Halla

Pozdější odborníci odhadli, že to byly keltské mince zhruba z poloviny prvního století před Kristem. Celkem jich bylo na pět tisíc kusů a jejich váha činila asi 50 kilogramů. Kdo a proč je do svahu u potoka zakopal se však můžeme jen dohadovat. Chudák to jistě nebyl, vždyť jeho hrnec se zlatými mincemi byl největším svého druhu nejen u nás, ale v celé Evropě. V minulém čase mluvím úmyslně, protože z tohoto velkolepého pokladu mnoho nezbylo. Kníže Fürstenberk nechal se svolením panovnice Marie Terezie všechno to keltské zlato roztavit a vyrazit z něj fürstenberské mince se svým portrétním reliéfem.

Naštěstí ne všechny mince se knížecím drábům podařilo vypátrat, další mince Fürstenberk prodal sběratelům nebo je daroval. Asi dvacet jich má proto ve své sbírce Národní muzeum, další jsou ve sbírkách křivoklátských, a to včetně okraje bronzového kotle i s držadlem tvořeným hlavami kachen.  Je to jen malý zlomeček původního pokladu, ale i tak to svůj nemalý archeologický význam má. Ovšem, kdyby Fürstenberk keltské zlato neroztavil, mohli jsme se chlubit největším evropským zlatým pokladem.