František Mužík, hudebník tělem i duší

Na jednom ze školních koncertů hrál Beethovenovu Romanci za klavírního doprovodu pozdějšího profesora teplické konzervatoře Kamila Pavlíka a byl i členem gymnaziálního orchestru, který vedl profesor Bohumír Betr. Události z podzimu 1938, tedy zábor českého pohraničí nacistickým Německem, způsobily, že rodina Mužíkových odešla do českého vnitrozemí. V gymnaziálních studiích proto František Mužík pokračoval nejprve jeden rok v Lounech a maturitu složil na gymnáziu v Berouně. Jako čerstvému maturantovi se mu špatně sháněla práce, a tak ještě absolvoval kurz na Vyšší škole elektrotechnické v Praze a nastoupil jako technik v Junkersových leteckých závodech v pražských Vysočanech. František Mužík se tam zapojil do protifašistického odboje a v prosinci 1942 jej zatklo Gestapo. Až do konce války byl pak vězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde se účastnil činnosti skupiny Bohema. Ta pořádala na českých blocích v lágru pravidelné kabaretní večírky a už v roce 1939 vězni, písničkáři a autoři skečů Jaroslav Bartl a Jiří Žák spolu s ředitelem plzeňského divadla Otou Zítkem nastudovali Silvestrovský kabaret. Od roku 1943 se v Buchenwaldu konaly dokonce mezinárodní vězeňské estrády. K hudbě se duchcovský rodák František Mužík vrátil až po konci druhé světové války. Na Filosofické fakultě University Karlovy vystudoval hudební vědu a historii. Zajímal se především o české středověké písně od 11. až do 15. století. V roce 1963 publikoval některé ze svých objevů v knížce Nejstarší památky české hudby. Od roku 1959 se Mužík věnoval vzdělávání nastupující generace hudebníků a muzikologů. Byl vedoucím katedry dějin hudby, v první polovině 60. let dokonce děkanem Filosofické fakulty. V roce 1980 získal hodnost universitního profesora, ale zákeřná choroba jej poté vyřadila z aktivní činnosti. Zemřel v Praze před deseti lety - 30. června 1998. Podklady pro toto malé připomenutí jsem čerpal z materiálů Aleny Rapprichové z Regionální knihovny v Teplicích..