Australská válka s emuy

Během své historie se člověk vyšvihnul na vrchol potravinového řetězce. Učinil tak díky kombinaci své inteligence a agresivity. Tisíce druhů mu padly za oběť a skončily na smetišti evoluce. A přesto existuje jeden druh, který se dokázal člověku postavit. Nepravděpodobným vítězem nad člověkem se stal emu hnědý. Tím, kdo od něj utrpěl hanebnou porážku, či aspoň hanebnou nevýhru, je australská armáda.

Emu hnědý|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Tahle země není pro emuy

Kuriózní bitva, či spíš celá kampaň, se odehrála mezi světovými válkami a její casus belli je až klišé: po generace získávali bohabojní farmáři zrno z půdy. V potu tváře a v míru obdělávali zemi, aby nasytili své rodiny a světový trh s potravinami. Když najednou tuhle bukolickou idylu narušila agrese cizáků. Na australské farmy vpadla horda tisíců a tisíců oblud, nekonečný zástup dvoumetrových, opeřených tvorů, s mozkem o velikosti slepičího vejce a neuznávajících žádné konvence.

Ale lidský duch nejde jen tak zlomit a farmáři vymysleli plán hodný našeho druhu – všechno to vyhubit do posledního emu! Situace byla totiž jasná: bylo to kdo s koho, buď člověk, nebo pták. Na straně člověka přitom byly všechny výhody evoluce, šest tisíc let civilizace a výdobytky techniky. Australská vláda se farmářům rozhodla pomoci a aby nic nepodcenila, vyslala do boje s dvaceti tisíci emuy – tři vojáky. Tito tři stateční reprezentovali lidské odhodlání vydobýt nazpátek půdu zabranou zákeřnými opeřenci. K dispozici měli svou inteligenci, auto a několik kulometů. Vlastně to ani neměla být bitva, jen něco mezi lovem, tréninkem a ptačí genocidou. Ale tak jako mnohokrát v dějinách, i tady nastal zvrat.

Pařát emu hnědého|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Nepřátel se nebojte, na množství nehleďte

Že se věci asi zvrtnou, pochopila hrdinná jednotka ve chvíli, kdy narazila na nepřítele poprvé. Detašovaná jednotka asi tisíce emuů byla zastihnuta nepřipravena u napajedla. Převaha byla značná, ale rozkaz je rozkaz, a tak si lidé připravili kulomet, zasunuli pás s náboji a spustili palbu. Musela to být velkolepá scéna, když zazněly první výstřely, asi deset emuů padlo a zbylých tisíc jich překvapeně zjišťuje, co se děje. A najednou – neděje se nic. Palba utichla, kulomet se zasekl. Tři Australani zírají na tisícovku obřích ptáků, které právě dost vytočili. Nedalo se nic dělat, velitel lidí vydal rozkaz k ústupu.

Kulomet se ale podařilo opravit a lidé zaútočili o pár dní později. Tentokrát to byla krvavá řežba: mnohem silnější armáda emuů, větší než minule, utrpěla obrovské ztráty. Desítky a desítky emuů v předních liniích padly za oběť nemilosrdné palbě z kulometu. Znovu a znovu povstávali další ptáci, kteří bez bázně a hany zmateně pobíhali – a byly jich tisíce. Výsledek byl rozporuplný: na straně lidí žádní padlí, na straně emuů 200. Ovšem horda opeřenců stále čítala kolem dvaceti tisíc pěšáků – a Australani přišli asi o čtvrtinu munice. Situace začala být svízelná.

Emu hnědý na hnízdě|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Udeř a zmiz

Tři stateční pak po celý následující měsíc napadali ptáky ve válce takřka guerillové: používali taktiku udeř a zmiz a působili tak bídným nepřátelům ztráty ve stovkách kusů. A byli by jistě pokračovali i nadále, do posledního muže či do posledního emua – kdyby jim nakonec nedošla munice. Zkrátka a dobře, Australani byli bez zásob a na území ovládaném nepřítelem, sice tupějším, ale v beznadějné přesile. Škody na životech či prestiži mohly být nedozírné. Po poradách s velitelstvím se tak nakonec po týdnech bojů lidé stáhli. Výsledek protiemuovského tažení činil asi dva tisíce padlých ptáků, dalších skoro 20 000 opanovalo bojiště. Emuové vyhráli, Austrálie prohrála.