Zmije, sršně - a ti ostatní

Jiří Valenta je vedoucím lékařem Toxinologického centra Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Toxinologické centrum se na případy intoxikací (tedy otrav) živočišnými jedy specializuje, a proto jsme pro odpovědi na naše otázky zašli právě za Jiřím Valentou:

K čemu jedovatí živočichové svůj jed potřebují? I když je to asi nabíledni...

„Pokud ho živočichové používají směrem vně, to znamená, že jsou schopni kousnout a jed vypustit, tak ho v podstatě bez výjimky používají k ulovení kořisti, eventuelně k obraně.“

Dochází k intoxikaci člověka proto, že by ti živočichové sami byli útoční, nebo je to spíš věc náhody?

„Téměř vždycky je to věc náhody nebo maximálně ochrany teritoria. Co se týče zmijí, tak je to vždycky jenom obrana. Je vhodnější nepobývat ve zvýšené míře v místech, kde se zmije vyskytují, to znamená v podhorských oblastech, kamenitých terénech, na pasekách, ale i v bažinách, slatinách a podobně. Nešlapat bosou nohou a nešátrat rukama tam, kde by zmije mohla být ukryta.“

Zmije je každopádně nejnebezpečnější z našich jedovatých živočichů. Někteří lidé mají kvůli tomu ze zmijí přímo panickou hrůzu. Jsou jejich obavy oprávněné?

„Uštknutí zmijí se mytizuje, v podstatě není moc nebezpečné. Postižení zdraví hrozí pouze dětem a lidem, kteří již mají nějaké nemoci, nebo hrubým způsobem zanedbají následnou léčbu.“

Jaký vůbec je ten zmijí jed, co působí v organismu?

„Zmijí jed má poměrně nepříznivé složení, ale štěstí pro nás je, že zmije obecná ho má pouze malé množství, které většinou nestačí k vyvolání závažné otravy. To, co může hlavně způsobit (jako nakonec každá tělu cizí bílkovinná látka), je alergická reakce. Ta může být velmi nebezpečná a smrtná i v řádu minut. Ale toto nebezpečí se týká i blanokřídlého hmyzu. Co se týká složení jedu jako takového, to znamená projevů intoxikace, otravy tím jedem, tak se projevuje hlavně lokálně, v místě kousnutí – otoky, zmodráním, bolestí – a celkově se může projevovat snížením krevního tlaku. To je hlavní nebezpečí. Z těch pozdějších postižení vídáme občas selhávání ledvinných funkcí, ale to už velmi často bývá spíše chybou v léčbě.“

Dvě barevné formy zmije obecné|foto: Wikipedia, Malene Thyssen

Jak dlouho ty následky přetrvávají?

„Těžká lokální postižení přetrvávají až kolem čtrnácti dnů, tří neděl. Bolestivost v ráně nebo kolem rány může přetrvávat i měsíce. Celkové příznaky přetrvávají několik dní.“

Ve veřejnosti přetrvávají stále mnohé pověry ohledně toho, jak se chovat po uštknutí zmijí. Co byste poradil vy. Co ano a co určitě ne?

„Nejlepší první pomoc je chovat se racionálně, nezmatkovat. Nejdůležitější je znehybnění končetiny na dlaze – jenom volným způsobem, nestahovat – a nehybnost toho postiženého. To je maximální první pomoc, kterou můžeme poskytnout. Plus samozřejmě transport toho postiženého k lékaři. U dospělých v případě, kdy končetina začne otékat a kde je tedy určité nebezpečí nebo jsou známky vzniku té otravy; u dětí v každém případě. Co se týče dalších manipulací, které byly nebo jsou pořád ještě zažité, to znamená zaškrcování, rozřezávání rány, vysávání, vypalování žhavým železem a podobně – všechny tyto techniky jsou neúčinné vzhledem k možné otravě. A navíc poškozují a devastují tkáň.“

Podává se po uštknutí zmijí pokaždé protijed?

„Antiséra se nepodávají pokaždé. Antiséra musíme indikovat a některá z nich zvláště pečlivě, protože mají řadu nežádoucích účinků. V podstatě podáváme antiséra nebo doporučujeme jejich podání pouze tam, kde jsou zcela jasné známky celkové intoxikace.“

Ke kolika uštknutím do roka zhruba dochází? A pamatujete si na nějaké, které dopadlo špatně?

„Dochází u nás zhruba k několika desítkám kousnutí zmijí obecnou do roka, o kterých jsem informován. Předpokládám, že množství reálných kousnutí bude dosahovat minimálně 100-200 případů, protože věřím, že řada dospělých, kteří jsou kousnuti zmijí, vůbec k lékaři nejde. Mnohdy zdravotnická zařízení konzultují s námi tyto případy, až když skutečně dojde k nějakým poruchám. Co se týče závažnosti intoxikací zmijím jedem, za poslední dobu jsme neměli žádné vážnější postižení kromě těžkých lokálních reakcí u některých dětí.“

Sršeň obecná|foto: Wikipedia

Jak už jsme říkali na začátku, s jedem se setkáváme také u blanokřídlého hmyzu – vos, včel, sršní nebo čmeláků. Jaký mají jed a co způsobuje? Může bodnutí tímto hmyzem vést k nějakým závažným zdravotním komplikacím?

Jed našich živočichů nám tedy ve většině případů nemůže způsobit opravdu závažné komplikace. Jiné je to ale s živočichy exotickými, které můžeme vidět třeba u některých chovatelů a nebo v zoologických zahradách. Stává se, že i tito exoti někoho uštknou či pokoušou. Co se děje pak? Jsou u nás i pro tyto živočichy dostupná antiséra?

Stejně ale bude lepší, když se nenecháte svým exotickým mazlíčkem kousnout. Pokud se vám to stane, bez prodlení zavolejte rychlou lékařskou pomoc. Tam už vědí, že mají volat Toxikologické informační středisko, které je nasměruje přímo na Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Součástí této kliniky je Toxinologické centrum, které se na případy intoxikací živočišnými jedy specializuje. Jeho vedoucím lékařem je právě námi zpovídaný Jiří Valenta. Pokud vás problematika jedovatých hadů zajímá více, můžete si pořídit i jeho publikaci, kterou vydalo před dvěma lety nakladatelství Galén. Jmenuje se jednoduše Jedovatí hadi – Intoxikace, terapie a je určena nejen lékařům či terénním biologům, ale i chovatelům, cestovatelům po exotických krajích nebo obyčejným zájemcům o tuto zajímavou problematiku, kterou jsme vám dnes přiblížili jen ve velmi hrubých rysech.

Vysíláno v Planetáriu č. 23/2010, 5. - 11. června.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:59).