Pokropený kropič na bulváru Kapucínů

Dnes tento podnik na počest oné události nese název Café Lumière, a vy jistě tušíte, proč. To bylo tak… Na konci 19. století působila ve francouzském městě Lyon úspěšná fotografická firma pana Clauda Antoina Lumièra. Co by taky člověk se jménem Lumière – tedy „světlo“, měl dělat jiného než foto–grafii – tedy světlo–kreslení.

Claude Antoine měl dva syny…

Bratři Lumièrové, vynálezci kinematografu|foto:Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

… Augusta a o dva roky mladšího Louise. Oba byli technicky nadaní, absolvovali technické lyceum v Lyonu a oba se brzy pustili do vylepšování dosavadní fotografické technologie. Patrně nadanější Louis si už v necelých šestnácti letech podal patent na suchou želatinovou fotografickou desku s vysokou citlivostí, na jejímž prodeji firma hodně vydělala. Komerční záležitosti firmy měl na starosti Auguste. Fotografická deska nebyla zdaleka jediným patentem, který bratři společně podali. Celkem jich měli na kontě kolem dvou set. Většina se týkala fotografie a kinematografie, Auguste se ale věnoval i vývoji léčiv. Louis si nejvíc vážil technologie zachytávání barev na fotografické desky, ale historie si je oba spojuje především s kinematografem.

Kinematograf bratří Lumièrů

Projekce kinematografu|foto:Louis Poyet, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

O zachycení pohybu pomocí fotografického přístroje se pokoušel už jejich otec a také mnozí jiní. Včetně Edisona. Louise na ně navázal a v roce 1894 vyvinul důmyslné zařízení, které předčilo předešlé vynálezy. Umožňovalo natáčení a kopírování filmů a jejich promítání na velké plátno. Lumière použil již existující mechanismus elektrické vačky. Vynález bratři patentovali pod názvem kinematograf. V březnu roku 1895 uspořádali neveřejné promítání svého prvního filmu, který zachytil dělníky opouštějící jejich továrnu a několik dalších snímků. Diváky byli členové společnosti na podporu průmyslu. Projekce vyvolala mezi nimi velké nadšení. V dalších měsících proto bratři Lumièrové předváděli svůj kinematograf různým odborníkům.

Promítání na bulváru Kapucínů

Pokropený kropič bratří Lumièrů|foto:Profimedia

Osmadvacátého prosince 1895 došlo k našemu prvnímu veřejnému promítání. Přišlo 33 diváků, kteří zaplatili po jednom franku. Promítalo se deset krátkých snímků. Vedle zmíněného odchodu dělníků z továrny tam byly i filmy z rodinného prostředí, pohled na náměstí v Lyonu a podobně. Nejznámější je snímek „Pokropený kropič“. Je to vlastně první hraný komediální snímek. Jde o to, že uličník přišlápne zahradníkovi hadici na zalévání, kterou ve správnou chvíli pustí a hadice zahradníka postříká. Legenda praví, že v Grand Café se promítal také příjezd lokomotivy na nádraží La Ciotat. Diváci prý byli snímkem jedoucí lokomotivy tak vyděšeni, že utekli ze sálu. Není to pravda. Podle historiků byl tento film natočen později a veřejně se promítal až v lednu následujícího roku. A diváky naprosto fascinoval.

Dvě hvězdy na chodníku slávy

Kinematograf vzbudil pozdvižení i o půl roku později v Americe. Lumièrové se po nějaké době přestali natáčení filmů věnovat a zaměřili se opět na fotografii a další patenty. Přesto jsou jedněmi z mála Francouzů, kteří mají svou hvězdu na chodníku slávy v Los Angeles. Ve Francii jsou ovšem vnímáni trochu rozporuplně. A to kvůli jejich podpoře Benita Mussoliniho ve třicátých letech a sympatiím vůči kolaborantskému vichistickému režimu za druhé světové války. To je ale jiný příběh.