Zbojníkův konec: slovenská legenda jménem Juraj Jánošík

Hrdinu zobrazovaného ve slovenském lidovém oblečení, s copánky, v mísovitém klobouku a s valaškou, my, kteří jsme žili ve společném státě Čechů a Slováků, dobře známe. Dnešním mladým lidem u nás však už tento symbol Slovenska tolik neříká.

Od vzbouřenců ke zbojníkům

Záběr z němého filmu Jánošík (1921)|foto:Profimedia

Juraj Jánošík se narodil v roce 1688 ve slovenské obci Terchová v pohoří Malá Fatra. Když mu bylo osmnáct, přidal se ke kurucům; jednotkám sedmihradského knížete Františka II. Rákocziho, který se vzbouřil proti vládnoucím Habsburkům. Po dvou letech byli kuruci poraženi a Jánošík přestoupil k císařské armádě. Sloužil na hradě Bytča, kde se mimo jiné staral o uvězněného zbojníka Tomáše Uhorčíka. V roce 1710 Jánošíka rodiče vykoupili z vojny a on se vrátil do Terchové. Zbojník Uhorčík krátce poté z Bytče utekl a přibral Jánošíka do své zbojnické skupiny.

Socha Jánošíka podle modelu Franty Úprky|foto:Vladislava Wildová, Český rozhlas

Jánošík díky vojenské službě patrně disponoval znalostmi strategie, uměl střílet a ohánět se šavlí, a tak se zanedlouho ujal vedení tlupy. Byli v ní nejen Slováci, ale i Moraváci a Poláci. Jejich činnost spočívala v přepadání a okrádání boháčů. Lup pak prodávali, uloupené potraviny údajně dávali obyvatelům okolních obcí. Jánošíkovi zbojníci operovali na značně rozsáhlém území. Obhospodařovali oblast od Nitry přes západní a střední Slovensko až na sever. Vyráželi i na východní Moravu a na příhraniční polská území. Proto také Poláci považují Jánošíka za svého.

Z hradního vězení až na šibenici

Liptov, Jánošíkův kraj. V pozadí vrch Kriváň|foto:Pixabay

Vrchnost se Jánošíka a jeho horních chlapců, jak se těmto loupežníkům někdy říká, hleděla rychle zbavit. Podle pověstí měl Jánošík disponovat kouzelnou košilí, valaškou a pásem. Navzdory tomu byl spolu s několika dalšími někdy v březnu 1713 dopaden. Podle pozdějších legend ho hajduci, tedy drábové, zajali v hospodě, kde mu jakási stařena nasypala pod nohy hrách. Dochované dokumenty říkají něco jiného. Jánošík byl dopaden, patrně po zradě někoho z blízkých, v domě Martina Mravce, což byl ve skutečnosti Uhorčík, který pod tímto krytím prodával nakradený lup. Jánošík byl uvězněn na hradě v Liptovském Mikuláši, kde byl vyslýchán a posléze odsouzen k trestu smrti pověšením na hák.

Juraj Jánošík pronikl i na československé poštovní známky|foto:Igor Golovniov, Shutterstock

Jako dítě jsem se v jakési čítance dočetla, že když Jánošíka dovedli k šibenici, obhajduchoval ji a sám vyskočil na hák. To ale podle všeho není pravda. Než se Jánošík dostal na šibenici, byl podroben útrpnému právu. Čili byl mučen. Takové mučení bylo značně devastující. Jeho součástí bylo například natahování na skřipec, po kterém lidé končili s vykloubenými údy. Trest smrti proto býval prováděn záhy po mučení, aby se ho odsouzenci vůbec dožili. Když Jánošíka 17. nebo 18. března dovezli k šibenici, nebyl patrně příliš při smyslech a sil mu moc nezbývalo, natož aby hajduchoval, ať už to znamená cokoli. Patrně ani nevykřikl legendární větu: „Keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte!“ Smrt na háku, který se zarážel pod levé žebro, byla zdlouhavá a bolestivá.

Druhý život zbojníka Jurka

Družbu sovětských vojáků a slovenského Jánošíka dodnes připomíná mozaika v Domě důstojníků v Milovicích|foto:Barbora Kvapilová, Český rozhlas

Místní folklor časem loupežníka Jánošíka obklopil nimbem spravedlivého zbojníka, který bojoval proti maďarskému útlaku. Jeho legenda naplno ožila v 19. století, když ji objevil slovenský obrozenec Gašpar Fejérpataky-Belopotocký.  Odstartoval tak lavinu básní, divadelních her, románů, obrazů, soch a následně také filmů věnovaných Jánošíkovi. Jánošíka si oblíbil také komunistické režim, který z něj udělal pro změnu bojovníka proti sociální nerovnosti. V roce 1988 prominentní režimní sochař Ján Kulich vytvořil impozantní nadživotní Jánošíkovu sochu ze svařovaného kovu, která se blyští nad jeho rodnou Terchovou. Zájem o tohoto zbojníka stále přetrvává. Nejen, že láká turisty do krásného kraje kolem Terchové, ale film o něm nedávno natočila třeba i slavná Agnieszka Holland.