Yardy, sáhy, stavitelé

Jak a čím měřili pravěcí stavitelé, když budovali své domy, rondely a nebo kamenné svatyně? Jejich konstrukce prozrazuje, že nějakou míru používat museli. Ale jaká byla?
Prvním, kdo se pokusil tuto záhadu objasnit, byl v 50. letech minulého století oxfordský profesor Alexandr Thom. Proměřil velké množství megalitických staveb a došel k závěru, že jejich stavitelé používali patnáct set až tři tisíce let před Kristem obecně závaznou jednotnou délkovou míru, rovnající se hodnotě 82,93 cm. Pojmenoval ji megalitický yard. Od tohoto závěru už byl jen krůček k odvážnému tvrzení, že v neolitu muselo existovat jakési centrum, odkud se po celé megalitické Evropě rozesílala standardní měřidla. Archeologové se pochopitelně myšlence o neolitickém "úřadu pro míry a váhy" zuby nehty brání a přišli s jinou teorií. Podle ní žádný megalitický yard neexistoval a stavitelé megalitických objektů používali té nejběžnější míry, jaká byla k dispozici - větší vzdálenosti prostě krokovali. Alexandr Thom, který odvodil průměrnou hodnotu svého hypotetického yardu z tisíců přesných měření, tedy podle vědců ve skutečnosti vypočítal pouze jakousi průměrnou délku kroku neolitického člověka... Na Alexandra Thoma navázali další badatelé, kteří vesměs potvrdili existenci nějakých délkových modulů, docházeli nicméně k mnoha různým hodnotám...
Zajímavý výzkum proběhl v této věci nedávno i na Slovensku - na sídlištích tzv. lengyelské kultury ve Žlkovcích a Santovce. Archeology zaujalo, že stavitelé zdejších domů stereotypně dodržovali půdorysné schéma, které bylo u většiny domů shodné. A tak se rozhodli prozkoumat jejich rozměry a hledat v nich zakódovanou jednotku nějaké délkové míry. Vyšlo jim, že stavitelé používali základní míru o délce 187 až 207 centimetrů - nazvali ji lengyelským sáhem. Její délka totiž dobře odpovídá hodnotě, kterou získáte, změříte-li průměrného člověka od spodní části nohou ke konci ruky, vztyčené nad hlavou. Použití této míry pak slovenští badatelé prokázali i v konstrukci palisádového rondelu, kultovní stavby, která se v Žlkovcích našla také. Samotné měřidlo mohlo být docela jednoduché - lano s uzly.
Výzkumy slovenských vědců potvrzují, že základní myšlenka je nejspíš správná. Pravěcí stavitelé potřebovali pro konstrukci svých staveb používat nějakého měřidla. To bylo odvozené z rozměrů lidské postavy a jeho končetin, které byly stále takříkajíc "po ruce". Protože lidé jsou různí, i míry se od sebe navzájem v čase i prostoru poněkud lišily. Proto není možné souhlasit s myšlenkou jednotného megalitického yardu pro všechny stavitele megalitů... Nové je ale zjištění, jak stará je potřeba "něco změřit" a použít na to fixovanou míru. Rondel a domy ve Žlkovcích na Slovensku jsou totiž o 3000 let starší než Stonehenge - byly postaveny zhruba před šesti tisíci a pěti sty lety. Do jisté míry "standardizované" měření má tedy za sebou vskutku sáhodlouhou historii. A možná ještě delší.

Frederik Velinský

Použitá literatura:

Vladimír Karlovský - Juraj Pavúk: Analýza rozmerov domov lengyelskej kultúry. Archeologické rozhledy LIV, 2002, s. 137-156 (s přehledem zahraniční literatury k tématu).
Karel Sklenář: Tanec obrů. Praha 1996, s. 100-101.

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

Na titulní stránku.