Vyznavači ohně: krasci, kouřomilky a další pyrofilní hmyz. Hrobka královského písaře v Abúsíru

4. prosinec 2023

Málo známý pyrofilní hmyz (4:35) – Příběhy s trojkou: Bostonské pití čaje (20:25) – Kniha: Stopy evropských zvířat (24:25) – Hrobka královského písaře v Abúsíru (28:25)

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte o největším známém ledovci, který se po letech strávených ve Weddellově moři vydal po proudu na sever, zmíníme se o sibiřských medvědech, kterým teplé počasí brání v zimní hibernaci, představíme vám mládě nejmenšího nosorožce světa, které se narodilo na Sumatře, navštívíme středověkou penězokazeckou dílnu u hradu Strádova na Chrudimsku a také kosmodrom Kourou ve Francouzské Guyaně, kde se konal další pozemní test nové evropské rakety Ariane 6.

Hmyzí vyznavači ohně a kouře

Samice hrabalky Dipogon vechti, nalezená tři roky po požáru v r. 2009 na spáleništi u Jetřichovic v Labských pískovcích

V souvislosti s nedávným velkým požárem Českého Švýcarska se i k běžným milovníkům přírody dostaly informace o takzvaných pyrofilních organismech. Především o pyrofilních houbách, ale také o rostlinách nebo živočiších, kteří si zkrátka libují v ještě horkém popelu či kouři – nebo prostě jen na spáleništích. Patří mezi ně i řada hmyzích druhů – brouci, mušky nebo ploštice. Proč a jak takové prostředí vyhledávají, jaké jim to přináší výhody a co dělají, když dlouho nikde nehoří? Něco se o tom ví, ale spousta informací zatím před vědci dál zůstává skrytá. 

Krasec ohňový s oblibou naletuje na ještě horké spálené dřevo

Co to přesně znamená, když je nějaký hmyzí druh pyrofilní? Oheň a horký popel jej z nějakého důvodu jen přitahuje, nebo ho ke svému životu bezpodmínečně potřebuje? O tom hovoří Petr Kment z entomologického oddělení Přírodovědného muzea Národního muzea v Praze.

Hrobka královského písaře, 1. část

Rok co rok, takřka s železnou pravidelností, se dozvídáme o dalších objevech našich badatelů v egyptském Abúsíru, na území české výzkumné koncese. Tím zatím posledním je objev hrobky královského písaře Džehutiemhata z období pozdní staroegyptské 26. dynastie, z druhé poloviny 6. století před Kristem.

Pohled dovnitř sarkofágu, kde dříve spočívala Džehutiemhatova mumie na zobrazení bohyně Západu

Až do objevu své hrobky nebyl Džehutiemhat vůbec známý. Zemřel ostatně poměrně mlád, takže po sobě žádnou podstatnější stopu zanechat nestihl. Pokud samozřejmě nepočítáme tu již zmíněnou hrobku. V jaké době královský písař Džehutiemhat žil, jak významné bylo jeho postavení a co o něm prozrazuje podoba jeho vlastní hrobky? Je něčím výjimečná? O tom hovoří vedoucí výzkumu Ladislav Bareš z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Severní stěna Džehutiemhatovy pohřební komory

Z jakých prostor hrobka sestávala a v jakém stavu ji naši badatelé našli? Dochovalo se něco z její nadzemní části? Co se z hrobky nedá odnést, bývá mohutný kamenný sarkofág a pochopitelně i různá vyobrazení a nápisy, které pokrývají stěny i samotný sarkofág. Jak to vypadá v hrobce královského písaře Džehutiemhata? Překladům a interpretaci textů ze šachtových hrobek se v rámci výzkumů Českého egyptologického ústavu věnuje Renata Landgráfová.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.