Triceratops a spol. Dinosauři z Tuchoměřic, výlet za zkamenělými stopami a slovo o kamenných křížích

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme smělé plány technologické společnosti, která chce znovuoživit mamuty i vakovlky, povíme si, jak umělá inteligence pomohla s objevem dalších obrazců na peruánské planině Nazca, zmíníme se o chystaném návratu kosterních ostatků bývalých malgašských vládců z pařížského Muzea člověka na Madagaskar, prozradíme vám něco málo o sondě Hera, která startovala k planetce Didymos, a také o projektu brněnské firmy S.A.B. Aerospace – kosmickém systému, který má opravovat družice na oběžné dráze a ty nefunkční odesílat k likvidaci do atmosféry.

Výlet za dinosaury, 1. část

Allosaurus|foto:Alena Gregorová, Dinosauria Museum Prague, ©

Vidět na vlastní oči skutečné kostry dinosaurů, to je opravdu mocný zážitek. Čím jsou kostry větší a také kompletnější, tím je zážitek hlubší a barvitější. V našich dinoparcích a muzejích můžete častěji potkat modely dinosaurů i jejich koster, byť třeba v životní velikosti, nebo si tam prohlédnete jednotlivé zkamenělé kosti. Není se co divit – u nás přece nemáme žádné velké dinosauří naleziště. Kostry, které vystavuje Dinosauria Museum Prague v Tuchoměřicích u Prahy, jsou všechny pravé. A protože jsou opravdu velké, určitě vás nezklame, že je jich jen šest. Každá má svůj příběh, a ty si dnes a také za týden budeme vyprávět.

Diplodocus|foto:Jan Šesták, Dinosauria Museum Prague, ©

Provází nás kurátor muzea Dinosauria, paleontolog Štěpán Pícha. První kostra patří nejmladšímu z exponátů – pochází z konce křídového období i celých druhohor a je stará asi 66 milionů let; jde o rohatého býložravého dinosaura Triceratops horridus. Mnohem dříve, ve svrchní juře, před nějakými 154 miliony lety, vzniklo v Severní Americe slavné geologické souvrství Morrison, odkud má pražská Dinosauria dvě kostry: býložravého diplodoka a masožravého allosaura. Větší z nich je pochopitelně diplodocus.

Ichnofosilie a kde je najít

Geolog a paleontolog Radek Mikuláš|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Geolog a paleontolog Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd České republiky je autorem nedávno vydaného atlasu zkamenělých stop živočichů, tedy tzv. ichnofosilií. Tyto zkamenělé stopy se třídí a registrují, také dostávají svá vědecká označení – latinská jména. Z dnešního pohledu je to praktické, protože u valné části ichnofosilií je takřka nemožné přiřadit určitou stopu konkrétnímu živočišnému druhu. Někdy i proto, že o něm třeba ještě vůbec nevíme. Jak k tomu ale došlo, že vědci začali pojmenovávat i zkamenělé stopy? A kde všude se u nás vyskytují?

Kamenné kříže v krajině

Znovunalezený kamenný kříž z Tisé|foto:Muzeum města Ústí nad Labem

V naší krajině můžete tu a tam narazit na zvláštní památky – kamenné kříže a křížové kameny. Často se pro ně používá označení „smírčí kříže“ a traduje se, že se stavěly jako jistý typ pokání za násilné činy, stanovené takzvanými smírčími smlouvami. Je to ale jisté? Určitě ne. Smírčích smluv se totiž dochovalo jen málo, zatímco křížů je nepoměrně víc. Známe historii každého jednotlivého kříže? A můžeme se jí vůbec dopátrat? O tom hovoří regionální historička a publicistka Natalie Belisová.