Tři staletí od objevu Velikonočního ostrova evropskými mořeplavci

Narodil se v roce 1659 v nizozemském Middelburgu v rodině Arenta Roggeveena, kartografa Nizozemské východoindické společnosti – obchodní námořní firmy, která měla monopol na obchod v mnoha asijských zemích; mimochodem první akciové a také první nadnárodní společnost na světě. Jako kartograf se Arent zabýval hledáním tzv. Terry Australis – Jižní země, obřího světadílu, který se měl podle starověkého zeměpisce Ptolemaia rozprostírat na jižní polokouli.

Kamenné monumenty Velikonočního ostrova pohledem anglického malíře Williama Hodgese, který se v letech 1772-1775 účastnil druhé tichomořské expedice kapitána Jamese Cooka|foto:William Hodges, Wikimedia Commons, National Maritime Museum UK, CC0 1.0, ©

Jacob místo Arenta: Heretik mořeplavcem

Arent Roggeveen chystal výpravu, která by Jižní zemi objevila, ale jeho plány zmařil tzv. rok katastrof. Tedy rok 1672, kdy Nizozemí začalo válčit hned s několika státy a propadlo se do vnitřní krize. Než se poměry urovnaly, Arent Roggeveen v roce 1679 zemřel. Jeho sny si vzal za své syn Jacob. Ale ne hned.

Sochy Velikonočního ostrova na rytině z 18. století|foto:Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Po otcově smrti se ve svých 20 letech s Východoindickou společností vydal do Batávie – dnešní Jakarty. Po návratu do Nizozemí pracoval jako notář a složil doktorát práv. Ve 40 letech se opět ve službách Východoindické společnosti znovu vydal do Batávie, aby tam působil jako justiční rada.

V 55 letech se vrátil do Nizozemí, do rodného Middelburgu, kde způsobil menší skandál. Začal totiž vydávat nábožensko-filozofické traktáty liberálního kazatele Pontiaana van Hattem. Pobouřil tím oficiální církev, která van Hattema považovala za heretika. Spisy byly veřejně spáleny a Roggeveen musel opustit město.  Ve svém novém působišti však zakázané spisy vydával dál…

Ostrov ztracený v jižním Pacifiku

Po několika letech vstoupil Jacob Roggeveen pro změnu do služeb Západoindické společnosti, která obchodovala především v Africe a Americe. Společnost Roggeveenovi poskytla tři lodě, se kterými se měl vydat hledat Terru Australis. V srpnu 1721, kdy bylo Jacobovi už 62 let, expedice vyrazila.

Proplula Atlantským oceánem k jihu amerického kontinentu a kolem mysu Horn do oceánu Tichého. Zde se zastavila na chilských ostrovech Juana Fernandeze a pak na velikonoční neděli 5. dubna 1722 na neznámém ostrově, který Roggeveen nazval Velikonoční.

Obyvatelé Velikonočního ostrova a sochy moai během návštěvy francouzské La Pérousovy námořní expedice v roce 1786|foto:Duché de Vancy, Wikimedia Commons, Source gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France, CC0 1.0, ©

Místní mu říkali Rapa Nui nebo Mata ki te rani – Oči, které hledí k nebi. To podle výrazných očí slavných soch moai. Těch si všimla také Roggeveenova výprava, ale zvláštní pozornost jim nevěnovala. Od místních výměnným obchodem získala drůbež a banány a pokračovala. Další týdny jí nepřinesly nic dobrého.

Útrapy, zajetí a návrat

Nejprve ztroskotala jedna z lodí, mezi námořníky zle řádily kurděje, a nakonec začaly vát nepříznivé větry. Bylo jasné, že na hledání bájné Terry Australis je nutné definitivně zapomenout. Jacob Roggeveen se rozhodoval, zda se pokusit doplout k Novému Zélandu nebo plout tam, kam vanuly větry. Zvolil druhou možnost.

Velikonoční ostrov čili Rapa Nui na jihu Tichého oceánu správně náleží k chilskému regionu Valparaiso|foto:Shutterstock

Expedice se dostala až do Batávie, která ovšem patřila do hájemství Východoindické společnosti. Její představitelé Roggeveena a jeho muže zajali s tím, že porušili monopol. Zabavili jim a rozprodali jejich lodě i celý jejich náklad.

Později se podařilo Východoindickou společnost přesvědčit, že Roggeveenovu expedici do východoindických vod zavedla nouze, nikoli nekalý obchod. Všichni byli nakonec propuštěni, bylo jim vyplaceno odškodné a v roce 1723 se vrátili domů. Jacob Roggeveen zemřel o šest let později. Před tím ale ještě stačil vydat poslední spis kazatele van Hattema.