Krysy na jídelníčku obyvatel Velikonočního ostrova

Velikonoční ostrov známý také jako Rapa Nui byl jednou z konečných stanic při migraci Polynésanů Tichým oceánem. Dopluli sem na svých lodích někdy kolem roku 1200 našeho letopočtu. Ocitli se na nejosamělejším z obydlených pacifických ostrovů. Nejbližší sousedy měli na 1900 km vzdálených Pitcairnových ostrovech.

Lidé z Velikonočního ostrova prosluli obřími sochami moai. Popsaly se o nich stohy papíru a natočily kilometry filmu. O všedním životě původních polynéských obyvatel ostrova však zdaleka nevíme všechno. Záhada obestírá i jejich jídelníček. Výsledky výzkumu týmu vedeného Brucem Finneyem z Idaho State University publikované ve vědeckém časopise American Journal of Physical Anthropology odhalily, že se na Velikonočním ostrově jedly jen výjimečně ryby, mušle, korýši, hlavonožci a další mořští živočichové.

Finney a jeho spolupracovníci provedli analýzy izotopů uhlíku a dusíku uložených v zubech z lebek jednačtyřiceti původních obyvatel Rapa Nui. Izotopy se do zubů dostávají během života člověka z potravy. Protože se suchozemští a mořští živočichové liší zastoupením jednotlivých izotopů v těle, lze z izotopového složení zubů člověka dosti přesně usuzovat na to, odkud pocházela většina jeho potravy. Vědci nemohou rekonstruovat jídelníček do detailů. Na rámcovou představu ale stanovení spektra izotopů v zubech stačí. Na základě izotopových analýz lze například určit i to, jestli se lidé živili semeny travin nebo zda konzumovali ovoce.

Logo|foto:Český rozhlas

Co si dát dobrého „na zub“?

Izotopové složení zubů prozradilo, že původní obyvatelé Velikonočního ostrova nehledali potravu v moři. Co tedy jedli? Bruce Finney se svým týmem provedl izotopové analýzy kostí nejrůznějších živočichů nalezených ve stejných vrstvách jako lebky původních obyvatel. Ukázalo se, že jedním z hlavních zdrojů živočišných bílkovin bylo maso krysy ostrovní (Rattus exulans) v Polynésii známé jako kiore.

Tento hlodavec původně na ostrovech Polynésie nežil. Rozšířil se na ně až s lidmi. Ti někdy převáželi krysu ostrovní nechtěně jako černého pasažéra na svých lodích. Nejednou si ale brali krysy na cesty jako „živé konzervy“. Zvířata, která cestu přežila, tak mohla osídlit nové ostrovy. Mnohé nasvědčuje tomu, že se na Velikonočním ostrově krysy přemnožily a významně přispěly k jeho odlesnění. Při příchodu Evropanů byla kiore běžnou položkou na jídelníčku Polynésanů. Na většině ostrovů však měly významný podíl mezi potravou živočišného původu dary moře.

Proč zrovna na Velikonočním ostrově zůstali mořští živočichové stranou zájmu? Určitě ne proto, že by o ně lidé nestáli. Jak ukázaly analýzy, hrstka lidí jedla dary moře celkem často. Finney a jeho spolupracovníci jsou přesvědčeni, že to byla místní společenská elita, která si mohla luxusní maso mořských ryb, mušlí, plžů, korýšů a hlavonožců dovolit. Pro většinu obyvatel Rapa Nui však byla taková potrava nedostupná. Zčásti za to můžou strmé severní břehy ostrova. Lidé se tu nemohli bezpečně dostat k moři, a proto tu nerybařili. Jižní pobřeží ostrova bylo vystaveno ledovým proudům a vichrům a úlovky tu byly mizerné. A tak obyvatelům nezbylo nic jiného než hledat potravu na souši.