Tovaryšstvo Ježíšovo. Založení jezuitského řádu, 27. září 1540

6. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Znak Tovaryšstva Ježíšova – řádu jezuitů na brněnské Staré radnici. Znak obsahuje tzv. christogram IHS, který se v latině vykládal jako zkratka latinské fráze „Iesus Hominum Salvator – Ježíš, spasitel lidí“

Vznik nového řeholního řádu potvrdil papež Pavel III. bulou Regimini militantis Ecclesiae. Duchovním otcem Tovaryšstva Ježíšova byl sv. Ignác z Loyoly.

Narodil se roku 1491 do urozené baskické rodiny. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že z mladého Ignáce vyroste velký křesťanský mystik. Jako mladíček byl pážetem na dvoře Ferdinanda Aragonského; později vstoupil do armády. Vojenskou kariéru ukončilo vážné zranění nohy. Během dlouhé léčby se Ignácovi dostaly do ruky knihy o Spasiteli a životech svatých. Zapůsobily na něj tak, že zcela změnil svůj život.

Exercicie Ignáce z Loyoly

Ignác z Loyoly

Vykonal pouť do Svaté země, začal žít duchovním životem, pomáhal chudým a nemocným, často se postil; jednou dokonce tak, že si přivodil trvalé zdravotní následky. Vymyslel a provozoval také duchovní cvičení – exercicie. Záhy se pustil do univerzitních studií. Na univerzitě v Paříži, kde studoval fyziku, logiku a filozofii, kolem sebe sv. Ignác soustředil skupinu mladých mužů – byl mezi nimi i sv. František Xaverský, s nimiž se vydal do Jeruzaléma, aby zde obraceli na víru muslimy. Naprosto neuspěli, a tak se odebrali do Říma k papeži, aby mu nabídli své služby.

Papež nakonec jejich společenství přetvořil v řeholi. Její členové museli dodržovat vojenskou kázeň a být plně poslušni svého nadřízeného. Svou víru prohlubovali a pěstovali formou exercicií. Smyslem řádu pak měla být vzdělávací a vědecká činnost a misie. Celý řád byl plně podřízen papeži a měl jít šířit slovo Boží tam, kam je svatý otec pošle.

Jezuité v Českém království

Chodba s výjevy ze života Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu

Jezuité se zakrátko stali velmi mocným řádem a rozšířili se po celé Evropě i mimo ni. Zakládali školy, kde chudým nadaným žákům poskytovali zdarma vynikající vzdělání; odvážně putovali do neznámých krajů, aby šířili křesťanství.

V roce 1555 přišli do Prahy a postupně se rozšířili do všech koutů Českého království. V Praze se usadili se na Starém městě v areálu kostela sv. Klementa, kde založili a po následujících dvě stě let neustále rozšiřovali a zvelebovali kolej – Klementinum. Zpočátku byla konkurentem, později součástí Karlovy univerzity. Zároveň se stala centrem vědeckého výzkumu v oblasti matematiky, astronomie a později také především meteorologie. Ovšem jezuité se nevěnovali jen exaktním vědám. Tady připomeňme třeba jezuitu Bohuslava Balbína – českého dějepisce, barokního malíře Ignáce Viktorína Raaba, anebo paleontologa a filozofa Pierra Teilhard de Chardin. 

Jezuité v Japonsku a Číně

Portrét sv. Františka Xaverského od neznámého japonského umělce 17. století

Jak jsme řekli, jezuité nepůsobili zdaleka jen v Evropě. Víru a zároveň i vědecké poznání se snažili roznášet po celém tehdy známém světě. Už od svého založení odcházeli do Indie a jihovýchodní Asie. František Xaverský dorazil až do Japonska. Pokoušel se o misijní činnost i v Číně, ale moc se mu nedařilo. Mnohem úspěšnější byli jezuité o sto let později. Byl mezi nimi i matematik, astronom, hudebník a český jezuita Karel Slavíček.

Jezuité se drželi zásady naučit se jazyk oblasti, ve které působí. Platilo to pro České království stejně jako pro Čínu nebo Japonsko. Nezřídka s jazykem přejímali i kulturu té které oblasti. Nosili místní účesy, oblékali místní oblečení, někteří z jezuitů působící v Číně si dokonce oblíbili Konfuciovo učení.

autoři: Veronika Kindlová , frv
Spustit audio

Související