Synoda mrtvých
Psal se rok 896. V Římě zemřel náměstek Boží, papež Formosus. Jeho nástupce na papežském stolci, Štěpán VI., pak všem předvedl, jak vypadá nenávist, která jde až za hrob.
Každý z těch gentlemanů za života hájil spíš než zájmy Boží zájmy svých vlastních politických frakcí. Ty dvě frakce spolu soupeřily o vládu nad Římem, a tak vlastně i nad křesťanstvem a jejich rivalita přerostla v prachobyčejnou nenávist dvou lidí. Nenávist až za hrob.
Skoro klasická justiční vražda
V tom hrobě leží Formosus, ale nepobude si tam ani rok a už je venku. Ježíš na to potřeboval tři dny, tenhle devět měsíců. Tedy ne že by vstal z mrtvých, ale stane se ústřední postavou Synody mrtvých. Patrně jediného církevního soudu, kde obžalovaným byla trochu už hnijící mrtvola. Jednalo se o spektakulární justiční frašku, kdy měl aktuální papež obvinit a následně odsoudit papeže předchozího. Byla to vlastně klasická justiční vražda, jen s tím rozdílem, že obviněný byl mrtvý už předem. Doslova.
Jak může vypadat zbytečná práce
Samotný soud byl opravdu teatrální a poněkud pochmurný. Mrtvola byla oděna do ceremoniálního roucha a náležitě usazena na papežský stolec. Pokud bylo zapotřebí, aby odpovídala na otázky soudce, mluvil za něj (a za ním) schovaný asistent. Dovedeme si představit, zač taková obhajoba stála…
Nepřekvapí proto, že chudák Formosus byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby. Odsouzený papež si vyslechl, že je prohnilý, což tedy očividně byl, následně byl opět svlečen z roucha, rituálně se mu usekly tři prsty (ačkoliv dle mého stačilo pár dní počkat a proces tlení by to zařídil tak jako tak) a pak ho přes celý Řím odtáhli na hřbitov. Tam ho zakopali – a hned zčerstva zase vykopali. To jen tak kdybyste někdy přemýšleli nad tím, zda neděláte zbytečnou práci.
Papež na zabití
No a když toho dvakrát pohřbeného a dvakrát vykopaného Formosa vytáhli zase na boží světlo, tak ho mrskli do Tibery, aby od něj byl definitivně pokoj. Jenže on nebyl. Patrně si při tom popletli směr toku, takže ho proud zase zanesl do Říma. Je to taková variace na téma „vyhodili ho dveřmi, vrátil se jim oknem.“ Lidi byli tehdy zvyklí opravdu na ledacos, ale tohle, tohle už bylo trochu moc. Aby se po městě pořád potulovala mrtvola papeže, to už je něco mezi chucpe a špatným filmem o zombie. Takže se dobrý římský lid vzbouřil, došel si pro toho živého papeže a toho pak uškrtil.
V zásadě by se dalo říct, že se tehdejší církev v ledasčem poučila, protože toho uškrceného papeže Štěpána pohřbili skutečně jen jednou a už ho nechali být. A nový papež, v našem příběhu o synodě mrtvých už třetí, pak vydal osvícené nařízení, že mrtví se už soudit nesmějí. Amen.
Související
-
První výlet za vůní lanýžů a historie gregoriánského kalendáře
Za vůní lanýžů, 1. část: mikrobiolog Milan Gryndler – Historie kalendáře, 3. část: geomorfolog Marek Křížek – Procházka květnovou oblohou
-
Půda – mikrokosmos pod našima nohama a čínská cesta Odorika z Pordenone, zvaného Oldřich z Furlánska
Povídání o půdě: mikrobiolog Milan Gryndler - Dlouhé putování bratra Odorika, 1. část: sinolog Vladimír Liščák - Mýty, omyly a novinky astronomie: Teploty ve vesmíru
-
Čeští archeologové a objev antické vily v římském Laziu, hmat, bolest a tajemství orientace
Bufalareccia: objev vily v římském Laziu (4:51) – Procházka listopadovou oblohou (18:45) – Desatero smyslů, 6. část: Hmat, vnímání bolesti a orientace v prostoru (24:42)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.