Stanfordský vězeňský experiment

24. srpen 2013

Planetárium

Kontroverzní experiment z počátku 70. let minulého století vzbudil odpor, ale zároveň ukázal nebezpečně tenké meze lidského charakteru.

Lidstvo vymyslelo řadu systémů, skrze které se snaží poznávat a interpretovat svět. Mezi takové řadíme náboženství, filosofii, vědu, ale třeba i umění. Věda se od všech ostatních odlišuje tím, že je založena na systematickém a kritickém zkoumání, k němuž využívá experimentů. Na základě výsledků experimentů pak vytváří někdy více, někdy méně přesný model reality, který pak předloží veřejnosti. Pojďme si dnes připomenout jeden obzvláště slavný experiment, který se přitom do dějin vědy zapsal jako navýsost kontroverzní a jeho samotným autorem byl označen za neúspěšný.
Roku 1971 na Stanfordově univerzitě přemýšlel profesor psychologie Phillip Zimbardo, nakolik ovlivňuje chování člověka prostředí, ve kterém se pohybuje. Tato vcelku banální otázka má velký přesah, uvědomíme-li si, že člověk se pohybuje nejen v rodině, ve škole, ale třeba i ve vyhlazovacích táborech nebo ve válce. Zimbardo pro svůj pokus zvolil prostředí věznice, jejíž napodobeninu nechal vybudovat v areálu univerzity.

Nyní bylo zapotřebí věznici obsadit, a to jak vězni, tak samozřejmě dozorci. Obě skupiny se rekrutovaly z řad studentů, dobrovolníků, kteří měli dostat za každý den v projektu 15 dolarů. Obě skupiny po dvanácti lidech byly vybrány z více než sedmdesáti dobrovolníků, a to tak, že se jednalo o psychicky nejvíce stabilní jedince, muže mladého věku a spíše ze středních vrstev. Pravidla zněla jasně. Bez užití fyzického násilí, ale jinak za užití jakýchkoliv prostředků, měli dozorci udržet přísnou disciplínu mezi vězni, přičemž denní režim měl věrně simulovat vězeňské prostředí – od oblečení přes oslovování bachařů až po denní vycházky. Jakou strategii dozorci zvolí, nechal profesor Zimbardo zcela na nich.
Samotný průběh experimentu se pak stal během velmi krátké doby šokem, a to pro všechny zúčastněné. Zimbardo nepředpokládal, že po několika málo dnech se část dozorců promění v sadistické tyrany, kteří budou vězně ponižovat a mučit. Proti krutému zacházení se vězni pro změnu pokusili vyvolat vzpouru, kterou dozorci pacifikovali pomocí hasicích přístrojů. Atmosféra v pokusné věznici byla už po šesti dnech tak nesnesitelná a vyhrocená, že Zimbardo musel narychlo a zcela nečekaně svůj pokus zastavit, aby se zcela nezvrhl a nedošlo k tragédii.
Tento experiment vzbudil odpor pro svou pochybnou etickou hodnotu, zároveň ale ukázal, čeho všeho člověk může být schopen.