Příběhy z historie astronomie: Dalekohledy před Galileem a cesta Jamese Cooka za Venuší až na Tahiti

V úvodním přehledu zajímavostí se v rámci speciálu věnovaného historii astronomie podíváme k měsícům Jupitera. Dozvíte se, že čtyři největší, tzv. galileovské měsíce objevil zřejmě na počátku roku 1610 souběžně s Galileem i astronom Marius a povíme si o postupném objevování dalších šesti Jupiterových průvodců; také vám objasníme, kde tyto měsíce přišly ke svým současným mytologickým jménům.

Galileo Galilei nebyl první?

Giuseppe Bertini: Galileo Galilei předvádí svůj dalekohled|foto:Profimedia

Na výrobu jednoduchého dalekohledu není zapotřebí mnoho; jen správně vybroušené čočky a nějaký ten tubus. Všechny základní komponenty byly k dispozici už někdy kolem roku 1450, ale trvalo ještě dalších sto padesát let, než je někdo skutečně sestavil do podoby prvního použitelného dalekohledu. Alespoň se to říká. Ale asi to tak nebylo.

První čočky v současném pojetí se objevily ve 13. století – šlo o čočky konvexní, neboli spojky. Konkávní čočky, rozptylky, přišly na řadu v polovině 15. století. Pak už jen stačilo zasadit čočky správně do tubusu. Klíčovým rokem v historii dalekohledu se stal nicméně až rok 1608, kdy došlo k prvním pokusům tento vynález patentovat. Neznamená to, že musel být v roce 1608 i vynalezen. Je dokonce skoro jisté, že byl vynalezen dříve. Vždyť například mikroskop byl znám od 90. let 16. století a jeho vynálezce Zacharias Janssen měl jistě dost zkušeností, které ke zkonstruování dalekohledu mohl využít. A rozhodně nebyl sám. Jak nám v roce 2010 vyprávěl astronom Pavel Najser ze Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně, historie dalekohledu „před dalekohledem“ je plná tajemství.

Za Venuší z Anglie až na Tahiti

Přechod Venuše přes Slunce 8. června 2004 z družice SOHO|foto: NASA

V srpnu roku 1768 vyplula z anglického Plymouthu výprava vedená kapitánem Jamesem Cookem. Jejím oficiálním cílem byl tichomořský ostrov Tahiti, odkud měli členové expedice pozorovat vzácný astronomický úkaz – přechod Venuše přes Slunce. K přechodu neboli tranzitu Venuše přes sluneční kotouč nedochází každý den. Je to poměrně vzácný úkaz, který nastává přibližně dvakrát za století. Kotouček planety Venuše při něm zakrývá jen nepatrný kousek slunečního disku. Není známo, že by tomuto úkazu kdokoliv věnoval pozornost dříve, než v přelomovém období astronomie na počátku 17. století, spjatém s působením osobností, jako byli Kepler nebo Galileo, a také s vynálezem dalekohledu. Venuše se přes sluneční disk vydala naposledy v letech 2004 a 2012, poté co si dala stodvaadvacetiletou pauzu.

Právě v červnu roku 2012 byl našim hostem Antonín Rükl, tehdejší pracovník Planetária hlavního města Prahy, uznávaný specialista na měsíční kartografii a popularizátor astronomie. O čtyři roky později bohužel zemřel. Povídání o tranzitu Venuše tak bylo první a zároveň poslední, které Planetáriu poskytl…