Pravidla slušného chování platí všude, i při čekání ve frontě

Za určitých okolností v ní totiž mají přednost ženy, starší osoby nebo samozřejmě také lidé nemocní a handicapovaní.

Tělesně, či zdravotně postiženého člověka nebo ženu ve vysokém stupni těhotenství samozřejmě ve frontě pustíme před sebe. Stejně jako ty, kteří mají v ruce jen jednu věc.

„A když bude stát ve frontě ministr, taky má přednost?“ zeptal se mě kdysi můj starší syn. Odpověď je zbytečná – už jste někdy viděli úřadujícího ministra, jak se zařazuje za nádražáka nebo pokrývače? Naopak bývalých ministrů je ve frontách dostatek.

I pobyt v klasické frontě u kasy v supermarketu má svá společenská pravidla. Jsou stejná, jako všude, kde je hodně lidí na malém prostoru, jako třeba v MHD nebo v divadle. Netlačíme se, nepředbíháme, hlasitě netelefonujeme ani se nebavíme, nenadáváme a nezpíváme.

Fronty nestřídáme. Vědci z Harvardu zjistili, že pokud lidé vyměnili frontu za jinou, čekali v průměru o 10 procent déle. Lidé, co ji změnili víckrát, si uškodili dokonce o 67 procent.

A jak si vybrat správnou frontu? Zkušený pozorovatel dobře ví, že nezáleží na počtu lidí před nimi, ale na objemu zboží, které na jedoucí pás vyskládali.

Že raději využíváte samoobslužné pokladny? Výborně, ale u nich už často bývá fronta také. Tak se obrňte trpělivostí!