Kytice květin potěší většinu žen. Umíte ji ale správně předat a vybrat?
Než odejdete z domova někam, kde budete předávat květinu, přesvědčte se, jestli jste vybrali tu správnou a zda jí umíte také správně předat.
Pokud má být příjemcem květiny učitelka, která na sklonku školního ruku, na konci svých sil, napovídá na svém facebookovém profilu žákům a rodičům, že se květina opravdu nedá pít, přineste jí raději prosecco.
Většina ostatních žen bude však květinu milovat. Její velikost a exkluzivitu vybíráme podle závažnosti události – ke 40. narozeninám se plácneme přes kapsu, že se nám nevejde ani do auta, k svátku stačí naopak méně okázalá.
Starším dámám volíme decentnější barvy a styl než slečnám za dobré vysvědčení. Čím je žena mladší, tím barevnější a pestřejší může květina být.
Všichni už dávno víme, že má mít kytice lichý počet květů, kromě smuteční – tam volíme sudou. Pokud víme, že má dáma na květiny alergii, raději se poradíme jakou vybrat, nebo přineseme něco jiného.
A pozor – květiny předáváme zásadně bez papírového obalu. Před očima toho, kdo má kytky dostat, ho samozřejmě na poslední chvíli nesundáváme, to uděláme dřív.
Puget držíme zásadně v levé ruce, abychom měli pravou volnou k potřesení. Nejprve pogratulujeme, pak podáme ruku a až třetím krokem je předání kytice.
Existují samozřejmě i kytice pro muže. Ty jsou decentní, bez dekorací a zdobení. A co kytky v květináči? Většinou se nehodí, darujte raději řezané.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
