Pravěk pod kostelní věží

Lenešice leží v úrodné oblasti Lounska nedaleko řeky Ohře. Jedná se o klasickou sídelní oblast, kde žijí lidé už od starší doby kamenné. Přímo pod kostelem v Lenešicích se pak nachází dobrých sedm tisíc let historie. Vůbec nepřeháníme. Redaktorka Eva Pagová si o tom povídala s archeologem Martinem Volfem z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, který na výzkumech v Lenešicích pracuje.

Mohl byste vysvětlit, co se za těmi sedmi tisíci lety skrývá v těch archeologických nálezech?

Martin Volf: Je velice zajímavé, že právě při výkopech v kostele v Lenešicích byl v těch sondách, dohromady na ploše pěti metrů čtverečních, odhalen průřez osídlením Lounska od mladší doby kamenné, takzvaného neolitu, plus minus pět tisíc let před Kristem, přes vznik kostela, až někdy do 19. století. Je to svým způsobem malý archeologický zázrak, že se nám na tak malém prostoru podařilo získat docela dobře vypovídající prameny k tomu, jak probíhal vývoj osídlení v této oblasti.

Je to překvapení, že se vám podařilo objevit takové osídlení právě v Lenešicích?

Martin Volf: Když tu vesnici zapojíme do kontextu okolní krajiny, tak to velké překvapení není. Ze všech jednotlivých období, která tady v Lenešicích máme zjištěná, bychom v okolí našli ekvivalenty; ale že je to všechno na jednom místě, v tom je to právě kouzelné a v tom je to překvapující. Z každého období, které zde bylo zjištěno, nějaké nálezy v okolí jsou - ať už pět kilometrů odsud v Březně u Loun nálezy z mladší doby kamenné, nebo nálezy z doby bronzové, které máme zase spíš směrem na Žatec. Ale že se nám objekty ze všech období lidského vývoje sejdou a koncentrují v této situaci a ještě pod základy románského kostela, to je velice překvapující.

Co všechno jste objevili?

Martin Volf: Neradi používáme slovo "objekty", ale je to přece jen slovo nejneutrálnější. Když si nejsme jisti, zda se jedná o pozůstatek pece, obydlí či hrobu, tak použijeme slovo "objekt", protože to je neutrální označení archeologické situace. I tady na tak malé ploše máme štěstí, že můžeme ty objekty interpretovat. Zatím se jedná o předběžnou interpretaci, ale u jednoho z objektů, u toho nejstaršího neolitického, jsem přesvědčen, že se jedná o pozůstatek odpadní jámy, to jest jámy, která byla vyhloubena do jílového podloží a sloužila jako "popelnice" pro odpad pravěkých lidí, neolitických zemědělců. U dalšího objektu z doby bronzové mám tušení, že by se mohlo jednat o pozůstatek pravěkého obydlí, takzvané polozemnice, která již byla částečně zahloubena do podloží a na povrch vystupovala její dřevo-hliněná část, která se samozřejmě nedochovala, protože dřevo nám shnilo či shořelo. Dále byla použita hlína, která výjimečně, když třeba ten objekt zanikl požárem, zůstane vypálena v podobě mazanice.

Románský kostel v Lenešicích je jedním z nejstarších kostelů na severu Čech. Jeho vznik se klade do roku 1263; podle některých historiků by však mohl být ještě o sto let starší. Podařilo se v základech zřícené věže najít nějaké důkazy, které by potvrzovaly jednu či druhou variantu?

Martin Volf: Archeologie, zvláště středověká, není na zkoumání historie člověka sama, má své příbuzné obory. Hlavně spolupracujeme s historiky, s historiky umění, s archiváři. Když se z toho stane nějaké interdisciplinární studium, tak máme šanci poměrně dobře popsat období vzniku kostela, vzájemně si doplňujeme a konfrontujeme výsledky jednotlivých vědních bádání, historického s archivním, s kunsthistorickým, se stavebně historickým, a do toho můžeme použít i ty výsledky archeologické. Právě taková spolupráce má šanci na nějakou dobrou výpověď. Dosud si třeba stavební historici s historiky nebyli jisti, jestli je to těch 1163, jak napovídal nápis na desce, či 1263. Tam to nebylo jisté. Ani podle stavebních článků, které se za těch sto let zase tolik nezměnily, to jasné nebylo. Ale keramika, která byla používána, se za těch sto let poměrně proměnila. My, jakožto archeologové, keramiku z 12. století od keramiky ze 13. století rozeznáme a můžeme říct, že tady jsme měli štěstí, že jsme pomohli našim kolegům z ostatních vědních oborů interpretovat vznik kostela do toho století třináctého, díky tomu, že zde byla zjištěna keramika z tohoto období.

Jedna důležitá, ale i banální otázka - proč vůbec tento archeologický výzkum probíhá?

Martin Volf: Podle zákona o památkové péči stavebník, který provádí jakoukoli stavbu, musí svůj záměr oznámit archeologickému pracovišti. Jeho pracovníci zjistí, jestli na dané stavbě byly, či nebyly narušeny archeologické situace. To je situace obecná, která probíhá při stavbě jakéhokoli rodinného domku, dálnice či obchodního centra. Když se ale začne kopat v románském kostele, tam se s narušením archeologických situací počítá hned, protože primárně vedle toho románského kostela byl už od počátku hřbitov, takže byly narušeny lidské ostatky. Středověcí archeologové dokážou rozeznat i jednotlivé stavební fáze vývoje kostela. Rekonstrukce kostela a zásah do země v prostoru kostela a hřbitova bez archeologického výzkumu není možný. To si samozřejmě jak investoři, tak církev a občanské sdružení uvědomovali a velice se těšili na spolupráci s archeology, protože právě čekali, že bychom jim mohli odhalit některá tajemství ohledně vzniku kostela, což se snad povedlo. Ta spolupráce bude pokračovat dál a myslím, že je všestranně prospěšná.

Jak dlouho bude tady v Lenešicích archeologický výzkum probíhat a co bude následovat pak?

Martin Volf: Ten archeologický výzkum neděláme my archeologové z nějakého svého odborného zájmu; sice bychom ho měli, ale spíš se snažíme situace zachraňovat, než odhalovat nějaké nové. Výzkum probíhá pouze v takové míře, v jaké je potřeba pro tu rekonstrukci. Takže sondy jsou položeny přesně do míst, kde probíhají výkopy k odhalení základů, aby tyto základy mohly být konzervovány a věž se dala postavit znova. Podle toho, jak naplánovali statik a projektant rekonstrukci kostela, mám zatím odhad, že archeologické práce v tomto prostoru pro zpevnění základů věže budou probíhat ještě minimálně měsíc, abychom odhalili základy celé. Předpokládám, že tam zjistíme další archeologické objekty, a potom bude práce archeologů na chvilku přerušena, protože se začne betonovat a budou se připravovat základy pro tu věž. Ale ten projekt, protože má být edukativní, bude mít další pokračování v sondách v okolí kostela. Potom se bude dělat odvodnění kostela, takže archeologické práce tady budou pokračovat minimálně celý příští rok.

Projekt obnovy kostela má mít i svou edukativní, tedy výchovnou, složku. Co to ale znamená?

Přednášky pro odbornou i laickou veřejnost budou probíhat buď přímo v Lenešicích, v prostorách knihovny, a nebo v lounském archivu či muzeu. Archeologové se chystají svůj projekt představit také na odborných konferencích u nás i v zahraničí. Na přednášky se zájemci mohou těšit už letos na podzim. Ale veřejnost je podle Martina Volfa v Lenešicích vítána prakticky kdykoliv.

Co ještě k archeologickým výzkumům v Lenešicích na Lounsku dodat? Poslední otázku nechme opět položit Evu Pagovou, která rozhovor s Martinem Volfem z mosteckého Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech natočila.

Tak se nechte do Lenešic pozvat. Se stavbou obnovené věže by místní chtěli začít v příštím roce. Použijí přitom i původní kameny z trosek staré věže. Alespoň nějaká kontinuita tak zůstane zachována.

Vysíláno v Planetáriu č. 39/2009, 27. září - 3. října 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:28).