Pověst ze Šluknovska: Divokého jezdce potkat nechtějte, měli byste noční můry

20. prosinec 2020

Jen na Štědrý den může náhodný chodec, který půjde v polích nebo v lesích kolem půlnoci u Šluknova, vidět divokého myslivce. Jede na koni a kolem něj smečka psů.

Honí cosi pro člověka neviditelného. Potichu, jen kopyta koní jsou slyšet a jeho plášť rozvíří vzduch. Objeví se a zmizí jako přelud nebo stín.

Jezdec si nikoho nevšímá. Nažene ale strach, jeho obraz se pak chodci ne a ne vytratit z hlavy. Pronásledují ho noční můry, až z nich může onemocnět.

Podle pověsti to byl kdysi skutečně myslivec. Jednou k jeho myslivně došli právě o Vánocích pocestní. Všude byl sníh a mrzlo, až praštělo.
„Nemáte, pane, kousek chleba a kousek místa někde na seníku, kde bychom mohli přespat?“ prosili ho.
„Nemám a táhněte, nebo poštvu psy,“ odpověděl a vytáhl na prosebníky bič.

Ti odešli do mrazu a nikdo neví, co s nimi bylo dál. Možná někde v lesích umrzli a mech a jehličí pak postupně zakryly jejich kostry. Možná došli jinam, kde je neodehnali. Buď jak buď, myslivec si v klidu žil dál. Ale jen do Štědrého dne dalšího roku.

Panstvo pořádalo ten den dopolední hon a zatímco všichni se zdraví vrátili zpět, po myslivci jako by se zem slehla.

Od té doby mají na Šluknovsku divokého myslivce. Na svou zběsilou jízdu musí každý Štědrý den. Dokud prý mu lidé nedopustí.

autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související