Pověst z Litoměřic: Kdo uvidí v Labi duhovou kouli, neměl by se jít koupat
Mnoho a mnoho let je tomu, jak praví pověst, kdy se několik litoměřických kluků domluvilo, že se půjdou koupat k mlýnu do Labe.
Začalo právě léto, a tak byli možná i prvními, kteří se k řece vypravili svlažit se. Najednou se nedaleko břehu, kde se chystali jít do vody, objevila na hladině velká bublina. Vypadala jako obrovská koule, která pluje po vodě. A jak na ni svítilo slunce, zářila všemi barvami.
„Co to je? Měli bychom se jít podívat,“ navrhoval jeden z chlapců, ale zůstal na břehu. Strkali pak jeden do druhého, aby šel první on, ostatní že půjdou až za ním. Nakonec ale nikdo neměl odvahu. Koule vypadala lákavě, ale také z ní mrazilo.
Najednou zmizela. Kluci už ale docela ztratili odvahu vlézt do řeky. Oblékli si znovu šaty a šli raději domů.
Když pak za několik dní nabrali odvahu a znovu přišli na své oblíbené místo k mlýnu, koule už se znovu neobjevila. Při koupání pak ale zjistili, že v místech, kde ji viděli, je větší hloubka než jinde. Nikdo nemohl dosáhnout dna, i když se potápěli. Voda tam asi vymlela jámu. Oni ale od té doby věřili, že v Labi přebývá u mlýna vodník a chtěl je nalákat do vody.
Vodníka sice nikdo v těch místech neviděl, ale kluci se už pak raději koupat k mlýnu nechodili.
Kdo ví, jestli to byl vodní plyn, který vytvořil bublinu, nebo se to klukům jen zdálo, a nebo svá kouzla prováděl skutečně vodník. Ale pokud uvidíte na břehu Labe v Litoměřicích na vodě velkou duhovou kouli, raději jděte od vody dál.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
