Pověst z Litoměřic: Kdo uvidí v Labi duhovou kouli, neměl by se jít koupat

Mnoho a mnoho let je tomu, jak praví pověst, kdy se několik litoměřických kluků domluvilo, že se půjdou koupat k mlýnu do Labe.

Začalo právě léto, a tak byli možná i prvními, kteří se k řece vypravili svlažit se. Najednou se nedaleko břehu, kde se chystali jít do vody, objevila na hladině velká bublina. Vypadala jako obrovská koule, která pluje po vodě. A jak na ni svítilo slunce, zářila všemi barvami.

„Co to je? Měli bychom se jít podívat,“ navrhoval jeden z chlapců, ale zůstal na břehu. Strkali pak jeden do druhého, aby šel první on, ostatní že půjdou až za ním. Nakonec ale nikdo neměl odvahu. Koule vypadala lákavě, ale také z ní mrazilo.

Najednou zmizela. Kluci už ale docela ztratili odvahu vlézt do řeky. Oblékli si znovu šaty a šli raději domů. 

Litoměřice v roce 1903

Když pak za několik dní nabrali odvahu a znovu přišli na své oblíbené místo k mlýnu, koule už se znovu neobjevila. Při koupání pak ale zjistili, že v místech, kde ji viděli, je větší hloubka než jinde. Nikdo nemohl dosáhnout dna, i když se potápěli. Voda tam asi vymlela jámu. Oni ale od té doby věřili, že v Labi přebývá u mlýna vodník a chtěl je nalákat do vody.

Vodníka sice nikdo v těch místech neviděl, ale kluci se už pak raději koupat k mlýnu nechodili.

Kdo ví, jestli to byl vodní plyn, který vytvořil bublinu, nebo se to klukům jen zdálo, a nebo svá kouzla prováděl skutečně vodník. Ale pokud uvidíte na břehu Labe v Litoměřicích na vodě velkou duhovou kouli, raději jděte od vody dál.

Spustit audio
autor: Jana Ksandrová

Související